Svatý Ondřej (30.11.), jeden ze dvanácti apoštolů, je mimo jiné patronem nevěst. Není proto divu, že v dávných dobách našich prababiček se jeho svátek spojoval s milostnou magii – a především s věštěním. Na tento den netrpělivě čekaly všechny mladé dívky, které se snažily z různých znamení uhodnout, kdy se provdají a kdo bude jejich nastávajícím!

Pro první věštbu musela dívka přijít o půlnoci ke kurníku a zaklepat na něj – pokud se jí jako první ozval kohout, znamenalo to, že do roka se může těšit na svatbu, pokud slepice, věštilo to, že bude muset příští rok přijít znovu. Když se pak, také o půlnoci, podívala na hladinu vody, měl se jí tam ukázat obraz jejího vyvoleného ženicha. Další možností bylo napsat si na papírky jména několika mládenců, vložit si je pod polštář a ráno jeden vytáhnout – tak se dívka dověděla jméno svého nastávajícího. Někdy si zas mladé ženy v tuto noc pokládaly pod sebe do postele mužské kalhoty – pak se jim měl ve snu ukázat ten, který jim je souzený!


Ne všechny čáry a věštby se prováděly o samotě – některé byly pro děvčata společenskou událostí a určitě se při nich také dobře pobavily. Například mohla každá z nich dát na lopatu kousek chleba – k lopatě pak pustily psa, a čí kousek si vzal jako první, ta dívka se měla stát nejdřív nevěstou. Na Slovensku bylo na Ondřeje zvykem lít olovo – roztavené olovo se lilo přes klíč do vody a obrazec, který z něj vznikl, naznačoval povolání nebo první písmeno jména budoucího ženicha. Někde se také vařily knedlíky nebo halušky, uvnitř kterých byly lístečky se jmény – knedlík, jenž vyplaval na hladinu jako první, věštil, za koho se dívčina provdá!

Svatá Barbora

Dalším magickým a tajemným dnem byl svátek svaté Barbory (4.12.). Také tento den patřil věštění – a to z větévek třešně! Pokud mladá žena toužila po svatbě, uřízla na Barboru za východu Slunce ze stromu mladou větévku a dala ji do vody. Když se na ní do Štědrého dne objevily květy, věštilo to, že dívka se do roka stane nevěstou. Když byla navíc zvědavá, kdo bude jejím vyvoleným, uřízla větévek několik, každou z nich označila jménem a pak už jen čekala, na které se květy objeví nejdřív.

Aby však v toto magické období nepřišli zkrátka ani ostatní členové rodiny a především děti, chodily po vsích „Barborky“, maskované ženské postavy, kterých nezbytnou rekvizitou byla metlička. Měly důležitý úkol, vymést a očistit obydlí od zlých sil – a kromě toho občas metličkou pošlehaly i nějaké to zlobivé dítě! Pro dítka, která byla po celý rok hodná, naopak měly v košíku připravené ovoce a cukroví. A na závěr to nejlepší – na svatého Ondřeje si určitě zapamatujte, co se vám v noci zdálo! Sny z této čarodějné noci se totiž, jak věřili naši prapředkové, velmi často plní!