Hodně nesmlouvavá diagnóza pro osmadvacetiletou svobodnou programátorku z jednoho lázeňského městečka v západních Čechách. Byla ale bojovnice a vedle lékařské vědy hledala naději i u různých léčitelů. Když se vlakem vracela z jedné takové návštěvy s prázdnou peněženkou a úsporami téměř na nule, všimla si v kupé mladíka zahloubaného do poměrně tlusté knihy.

Zápasil s únavou. Prohrál, oči se mu zavřely, kniha spadla na podlahu. Zvedla ji. Vzpomněla si na doktory, kteří ji kategoricky zakázali číst při špatném osvětlení, navíc v kymácejícím se dopravním prostředku. Cosi ji ale přinutilo, aby objemnou knihu přesto otevřela. Náhoda, nebo čísi záměr, faktem je, že ji zrak padl na kapitolu o cestách šamanů do „Podzemního království“. Netušila proč, ale cosi ji řeklo, že tou cestou se i ona vydat musí. Poutí za šancí!



Doma začala s přípravami. Autor knížky psal, že si na magnetofonovou pásku má nahrát deset minut zřetelného bubnového rytmu, který ji pomůže na cestu „tam“, potom čtyři silné údery, což bude signál k návratu, dále dvě minuty zrychleného rytmu na cestu „zpátky“ a nakonec další dva hlasité údery do bubnu k ukončení celé „cesty“. Žádný bubínek, natož buben doma neměla, vypomohla si ale prázdnou plechovkou otočenou dnem vzhůru a místo paliček použila dvě obyčejné tužky.

Druhý den, když se vrátila z práce, zatáhla záclony, nasadila si sluchátka a ulehla na pohovku. V knize stálo, že má zavřít oči a představovat si nějaký otvor, nejlépe vchod do jeskyně. Učinila tak.

Prostor, do kterého se v představách záhy dostala, byl úzký a těsný, vedl ji prudce dolů. Cítila to naprosto reálně a dostala strach, že se někde zaklíní. Naštěstí se chodba začala pozvolna rozšiřovat a hned se ji dýchalo líp. Kráčela dál. Přesně v rytmu, udávaného bubnováním. Tunel neočekávaně skončil. Ocitla se v jeskyni obrovských rozměrů. Ta se koupala v jasném slunečním světle. Opatrně šla svěže zelenou trávou, v dálce se pásly srnky. Na břehu jezera s průzračnou vodou stál veliký výstavní dům. Z něho vyšel hezký muž. Zamával ji a, když se přiblížil, řekl: „Už na tebe dávno čekáme.“



Sedla si vedle něj do trávy a svěřila se mu se všemi svými potížemi. Uměl naslouchat a když mu popsala svoje problémy se zrakem, ukázal na jezírko a přikázal ji, aby si oči vymyla tamní vodou. Udělala to! Vtom se ozvaly čtyři silné údery. „Musíš zpátky. Jdi, vše bude dobré!“ řekl ji.

Cesta zpět proběhla rychle. Probrala se a přitom věděla, že určitě nespala. Zážitek byl ale naprosto reálný. Sen? Ne, bylo to něco daleko víc.
Zázrak se dostavil při další lékařské kontrole. Specialisté nevěřícně kroutili hlavou. Nemoc ustupovala. Netrvalo měsíc a zmizela úplně!