Mustafa Kemal, bojovník za modernizaci země, v dubnu 1920 prohlásil, že důležitou součástí budování nového státu jsou děti. A protože se tak stalo 23. dubna, slaví Turci Den dětí právě o tomto datu.

Proč na rozdíl od Turků Den dětí u nás slavíme 1. června napoví dvě následující historické události. Jednak se 1. června 1925 v San Franciscu konala Světová konference pro blaho dětí a k tomu se tam ve stejný den konal festival Dračích lodí. Co mají dračí lodi společného s dětmi, se dozvíme z faktu, že události využil tehdejší čínský generální konzul a na slavnost přivedl mnoho čínských sirotků. Mnoho je neurčité číslo, nevíme, kolik jich bylo a netušíme, kolik jejich rodičů zahynulo na západě Spojených států při stavbách železnic nebo při otrocké práci v prádelnách. Každopádně sirotci po nich zbyli a konzul na jejich příkladu oslovil veřejnost s tím, že by ji blaho dětí mělo přeci jen více zajímat.


Ženy a Lidice za Dnem dětí

Ale za to, že se 1. červen začal jako Den dětí slavit oficiálně, může až zasedání Mezinárodní demokratické federace žen v roce 1949. Na památku tragického válečného osudu dětí z našich Lidic a francouzského Ouradouru byl při vzpomínce na čínské sirotky ze San Francisca určen 1. červen Dnem pro ochranu dětí.

Jak už to ve světě chodí, i tento svátek se v průběhu let začal různě přejmenovávat. Po Dnu pro ochranu dětí, nastoupil Den dětí a ten zase v čase nahradil Mezinárodní den dětí. A aby toho zmatku nebylo málo, přišla v roce 1952 Mezinárodní unie pro péči o dítě s názorem, že v mezinárodním kalendáři je nezbytný den, který by oslavoval výhradně děti (koho v očích navrhovatelů oslavovaly ty dny předchozí, zůstává nadále záhadou). Organizaci spojených národů se ovšem nápad zalíbil a v roce 1954 vyhlásila Světový den dětí.

Zdůvodnilo se to tím, že by každý stát měl alespoň jednou v roce upřít pozornost na své nejmladší obyvatele, podporoval je a vytvářel dobré podmínky pro jejich zdravý vývoj a přístup ke vzdělání. OSN rovněž doporučila, aby se tento den všude slavil ve stejný den. Který, napověděla OSN až o pět let později. Valné shromáždění 20. listopadu 1959 přijalo Deklaraci o právech dítěte a o dalších dlouhých třicet let ve stejný den ještě přijalo Úmluvu o právech dítěte.


Každý po svém

Překvapit snad nemůže, že od těch časů se někde Den dětí slaví 1. června, jinde 20. listopadu a jsou země, které slaví oba svátky. Snad pro jistotu. Nad popsaným zmatkem bychom se mohli pousmát. Nad čím se ale smát nemůžeme, je fakt, že přes všechna ta vyhlášení, výzvy, úmluvy a deklarace, jejich obsah jaksi nefunguje! Každodenní zpravodajství je plné důkazů, že ve zbytečných a hloupých válečných konfliktech děti dál umírají, stávají se z nich mrzáci a sirotci, v některých afrických zemích jsou z nich dokonce vraždící vojáci, jinde jsou zase prodávány do otroctví, jsou hračkami pedofilů, trpí hladem a umírají na snadno léčené nemoci jen proto, že se k nim léky nedostanou.

Je dobré si to všechno připomenout i u nás doma, kde 1. červen už tradičně pro děti nabízí přehršel různých zábavných akcí, her nebo sportovních turnajů. Nebylo tomu tak vždycky a v tom dnešním poblázněném světě tomu tak vždycky být nemusí!

Dost morality! Máte-li doma děti, anebo už vnoučata, nezapomeňte, že jedním ze základních smyslů Dne dětí je, že rodina by měla být pohromadě a společně si jeden druhého užívat.

Že takovou šanci nemáte? Není proč zoufat. Mrkněte na oblohu. K čemu? Ona má sice podle kalendáře svátek Laura, ale v těch starších tam byl napsán Fortunát. A k němu se váže moudrá pranostika: O svatém Fortunátu má kapka deště cenu dukátu!

Tak ať vám i vašim dětem letos 1. června zlaťáků naprší alespoň pytel! :-)