Tajemný vozka - Astrohled - Kartáři a Astrologové jen pro Vás!

Tajemný vozka

Je to hodně starý příběh. Dědovi ho vyprávěl jeho táta. V čase, kdy se odehrál, nepochyboval o jeho pravdivosti nikdo. Dnes spíše připomíná pohádku. Přesto krásně mrazivou.



Když byl můj děda malý chlapec, nesla většina šumavských osad, vsí a městeček německé názvy. Osada, které dnes říkáme Svinná Lada, se jmenovala Seehaid a na jejím konci měl rod Steinerů neveliký statek. Děda byl Němec jen napůl. Máma byla Češka od Prachatic. Doma se ale mluvilo německy, ostatně, jako většinou na celé Šumavě v roce 1900...

Annafest

Červenec toho roku se vyvedl. Seno bylo pod střechou a na blížící se Annafest, tedy tradiční Anenskou pouť v nedalekém Ferchenhaidu, dnes Borové Ladě, se lidé z blízka i daleka těšili. Na jihovýchodě obce už stála kaple sv. Anny čtyři desetiletí a vedla k ní docela hezky vyvedená Křížová cesta.

Těšil se i Franc Steiner, tak se dědův táta jmenoval. Pro jistotu a jak bývalo v tom kraji od nepaměti zvykem, naplnil malou skleněnou placatku šnapsem, koupeným na trhu ve Winterbergu, tedy Vimperku. Kdo ví, co vše se může po cestě tam a zpět stát, že?

Počasí jak na objednávku. Dlouhé procesí v čele s katolickým knězem dorazilo ke kapli. Nejen muži v černém, ale i ženy s šátky na hlavách se pod sluníčkem cestou zpotili. Mše proběhla, jak měla. Všichni ale byli rádi, když skončila, a ulehčeně se pustili z kopce dolů. Na návsi mezitím vyrostly stánky trhovců, objevil se i malý kolotoč pro caparty, kteří zhusta cucali sladká dřívka a cpali se marcipánovými a perníkovými figurkami. Hospodyně nakupovaly hrnčířské zboží, dost jich bylo i u stánku s šátky a ty nejmladší se tísnily kolem chlapíka, co nabízel blýskavé cetky. Muži zamířili záhy do hospody.



Z hospody domů

Záhy se odpoledne změnilo ve večer. Mámy odvedly děti do postýlek, mládež se poztrácela v okolí a chlapi si dávali poslední sklenku před cestou domů. Málokdy byla jediná. Když Franc s posledními hosty vyšel na náves, stál měsíc už hodně vysoko. Okolní chalupy dávno spaly a muži se rozešli každý svou cestou. Francova byla nejdelší. Vedla loukou, podél lesa. Povíval ale letní větřík, měsíc krásně svítil na polní cestu. Šlo se mu dobře.

Kde se ten povoz vzal?

Mohl být tak ve třetině cesty, když se mu zdálo, že mu do zad zadul skoro severák. Přes sako, vestu i košili ho ten nenadálý závan pořádně zastudil na kůži. Udiveně se otočil, ale cesta za ním byla prázdná. Pustil to z hlavy a šlapal dál.

Za malou chvíli za sebou uslyšel skřípot kol a koňské frkání. Ani ne za minutku se s Francem srovnal povoz tažený moc hezkým koněm. Na kozlíku seděl hubený chlapík. France bodře oslovil: „Sousede! Co se tak sám uprostřed noci plahočíš po cestě? Naskoč, kousek tě svezu!“

Franc hubeňoura nikdy neviděl a to znal všechny v širokém okolí. Chlapík se ale usmíval od ucha k uchu, a tak rád přisedl k němu na kozlík. „Nu což, neodmítnu. Cesta mi rychleji uběhne.“



Měl pravdu. Cesta ubíhala rychle, vozka byl samý žert a šprým, zpíval rozpustilé písničky. Franc se smál a ani si nevšímal, kudy jedou, tak mu bylo dobře u srdce. Chtěl také přispět čímsi do mlýna a vzpomněl si na placatici ve vnitřní kapse saka. Sáhl po ní, odšpuntoval hrdlo a se slovy: „Dej nám Bůh zdraví!“ ji podal vozkovi. Přitom se na něj podíval a málem zešedivěl strachem!

Kdo to byl

Vozkovu tvář změnila zle škaredá grimasa. Rychle ztrácela lidské rysy a Franc, jak posléze vyprávěl všem na potkání, viděl vedle sebe sedět samotného... čerta!

Pak najednou vše zmizelo. Zmizel povoz, pryč byl kůň, nebyl tu ani podivný vozka. Jen Franc stál po kolena v bahně. Vazká rašelina ho pozvolna stahovala dolů. Uvědomil si, že se dostal do bažin slatě, dnes se jí říká Chalupská a chodil tudy i Král Šumavy.

Jak se Francovi nakonec podařilo z bahna vyhrabat, netušil. Hlavně, že se to povedlo a že svůj strašidelný příběh mohl povyprávět i mému dědovi, který ho vyprávěl mě a já teď nyní vám.

Vybrat si správného partnera na celý život není pro mnohé z nás lehký úkol. I v říši zvířat je celoživotní partnerství vzácná věc, ale přece jsou však druhy, které spolu zůstávají. Která zvířata to jsou? Více