Portrét kníratého muže

Na starém Juditině mostě, který strhla povodeň roku 1342, byl na třetím mostním oblouku vyobrazen muž. Vážná tvář, mohutný knír, kulatá dobová čapka nebo snad pleš… Když Juditin most poničila povodeň, začal Karel IV. ihned pracovat na projektu nového mostu. Nazýval se Kamenný a až později mu Pražané dali jméno podle Otce vlasti – Karlův. Oba mosty, pokud bychom si je představili vedle sebe, by vypadaly trochu jako dva směry dvouproudé dálnice. Juditin most vedl vpravo při pohledu do Staroměstské mostecké věže. Když Juditin most přestal existovat, zůstal reliéf mužského obličeje, kterému Pražané říkají Bradáč, celá staletí v dochovaném mostním oblouku, ale při přestavbě Křižovnického náměstí roku 1848 byl přesazen do kamenné stěny nábřeží pod Křižovnickým náměstím. Hledí na řeku v přesně stejné výši jako dřív. Umístění je důležité, je to totiž vodoměrný znak. Pražané říkávali: „Když voda k Bradáčovým vousům posahuje, tu ona Pražanům až po krk jde, a když Bradáčovi do huby teče, tu je z bytu vyhání. Když pak jen pleška z Vltavy ční, bidlo vem a pramici a pluj lovit kapry na Staroměstský rynek.“


VYUŽÍVÁ VÁS PARTNER? Zaslepila vás láska? Pomohu vám tuto situaci vyřešit! Zavolejte mi na tel. 906 701 701! Kartářka Ariela


Kdo je Bradáč?

Kdo byl tak důležitým mužem, že jeho podobizna byla vsazena nejprve na Juditin most a poté ke Karlovu mostu? Dodnes je to záhada a zřejmě i nadále bude. Existuje několik teorií, ale dovolíme si je všechny vyvrátit! První hypotézou je to, že reliéf vousatého muže je italský stavitel Juditina mostu, jehož jméno se bohužel nedochovalo. Jeho identifikaci vyvrací jednak knír, který se v románské éře nenosil, jednak materiál, ze kterého je reliéf zhotoven, a tím je pískovec. Ze sta románských reliéfů není ani jediný z pískovce. Další teorie říká, že obličej patří staviteli Karlova mostu a Svatovítské katedrály Petru Parléřovi. Navádí k němu hlavně jeho podoba – dlouhý knír, holá hlava. Dokonce i pískovec se kromě opuky v Karlově mostě vyskytuje. Avšak – proč by potom nebyl vsazen portrét Parléře přímo na viditelné místo Karlova mostu, ale na málo viditelné místo do oblouku, který zbyl z Juditina mostu? To nedává smysl a naprosto to neodpovídá dobovým zvyklostem. Kromě toho, podívejme se, jak je Parléř zobrazen přímo na fasádě katedrály. Nejde tu o podobu, ale o mistrovství tehdejší doby. Bradáč je proti Parléřově katedrální bustě jednoduchý, neumělý, až primitivní. Ne ne, musel jej vyrobit někdo dávno dřív. Mávnutím ruky můžeme odbýt myšlenku, že jde o velmistra křižovnického řádu – byl by přece na fasádě konventu křižovníků, a ne v mostě. Stejně tak odmítáme teorii, že jde o Ježíše Krista, neexistuje ani jedno zobrazení Krista, kde by byl kníratý, vždy má plnovous, jak Židé jeho doby nosili. Víme, kdo to není. Ale KDO TO TEDY JE?


Začíná jaro - Slunce vstupuje do znamení Berana. Energický Beran nám přináší nové začátky a nabije nás svěží jarní sílou!


Mocný Muk

Staří Slované říkali vodnímu démonovi Vodjanoj nebo také Muk. Požíval obrovského respektu, protože mohl pomáhat nebo škodit, dokonce i zabíjet, ničit celá města vodním přívalem a věznit lidské duše. Zapomeňte na komického vodníka zobrazovaného v televizi Josefem Dvořákem. Nemá s Mukem nic společného! Slovanský vodní démon byl mocný a strašlivý, mohl na sebe brát podoby zvířat, anebo lidí. V lidské podobě míval pleš a dlouhý knír. Přesně jako náš Bradáč! Aby ušetřil rybáře, mlýny a obyvatele poblíž řeky, přinášely se mu v předkřesťanské době velké oběti. Démonickému vodníkovi patřila všechna černá zvířata, takže mu lidé přinášeli k řece či jezeru nejen černé slepice, ale obětovali i černé voly a koně. Na blahovůli vodního ducha byly totiž závislé životy všech kolem vody. Čím větší vodní zdroj, tím mocnější vodník. No a ten vltavský musel být něco jako jejich král – však o tom svědčí stovky legend. I po příchodu křesťanství byli Češi natolik nasáklí svými staletými pohanskými zvyky, že je provozovali tajně, proti vůli křesťanských kněží. Podle primitivnosti provedení Bradáče je možno soudit, že je prastarý a jeho vznik předchází zrod Juditina mostu. Jednoduchostí zobrazení připomíná dobu mísení Keltů a prvních Slovanů na našem území. Dobově by se dal přiřadit snad ke vzniku prvního slovanského hradiště na Vyšehradské skále. Místo v břehu, kde původně byl, by v tom případě označovalo, kam nosit říčnímu bohu obětiny. Krev obětin by pak stekla přímo do řeky, tedy tam, kam byla určena. Protože se lidé neodvážili naštvat vodníka tím, že by obětní místo při stavbě Juditina mostu zrušili, zasadili jej do prvního oblouku mostu. Předkládáme vám tedy teorii, která možná nejlépe odpovídá pravdě. Černé voly už zde nikdo neporáží, ale pokud Bradáčovi donesete například barevnou stuhu nebo květinu, je možné, že bude na Pražany hodnější a nepustí velkou vodu do ulic. Senzibilové také říkají, že je zde silná energie vody, která při pohledu na noční Vltavu, zvláště za úplňku, může vyvolat stav, kdy spatříte toho, jenž je vám partnersky souzen. Nepřipomíná vám to prastaré zvyky, které zobrazuje například Erbenova Kytice? Co když na nich něco bude…