Jasnozřivostí obdařená Pýthie

Poutníci z daleka i z blízka mířili na horu, kde jim jasnozřivostí obdařená Pýthie věštila, co je čeká. Mířili k ní lidé slavní i chudí. Vládce zajímalo, jak to bude dále vypadat s jejich mocí a válkami, zatímco prostí lidé se často ptali na zdraví a lásku.

Pýthie však málokdy promlouvala jasně, k tomu, aby lidé jejím věštbám porozuměli, zde byl ještě kněz, který Pýthiinu odpověď plnou nesrozumitelných slov přednesl tázajícímu srozumitelně, a navíc ve verších.

Ani tehdy však neměl tázající vyhráno, předpověď si pak musel mnohdy přebrat ještě po svém. Na to doplatil například král Kroisos. Ten dostal dvojsmyslnou odpověď na to, co se stane, když napadne Persii – bylo mu řečeno, že padne velká říše. Kroisos nelenil a Persii s vírou v pokoření soupeře napadl. Velká říše pak skutečně padla, bohužel právě jeho vlastní.


Dlouhý věštecký proces

Věštění probíhalo tak, že poutník po často strastiplné cestě, někdy až z dalekých Athén, doputoval do věštírny na skále. Nejprve se musel rituálně očistit v nedalekém posvátném prameni, a pak mohl teprve stanout před knězem.

Ani tehdy však ještě neměl vyhráno, musel zaplatit stanovený poplatek za věštění. Následně dostal od chrámového kněze destičku, na kterou musel napsat svůj dotaz. S dotazem pak kněz šel k moudré Pythii do věštecké svatyně. Pýthie se naštěstí nebránila žádné otázce, naopak její odpovědi, jako by byly seslány z vyšších míst.

Věštecký trans na dva způsoby

Pýthie obvykle odpověď vyjevovala poté, co se přivedla do věšteckého transu. Do toho se podle očitých svědků dostávala několika zvláštními způsoby. První tkvěl v kouzelných bylinách, Pýthie totiž zjistila, že se může přivést do transu, pokud bude pojídat vavřínové listy. Druhá byla o poznání nebezpečnější a byla spojená se specifičností místa, kde stála věštírna. Z několika míst zde totiž unikaly jedovaté vulkanické výpary, a právě jejich vdechováním se Pýthie přiváděla rovněž do věšteckého transu.


Znovuobjevení bájné věštírny

I když to vše vypadá jako legenda, bájná věštírna v Delfách skutečně existovala. Potvrzují to dnešní výzkumy, kdy se francouzským archeologům podařilo v místě najít obvodové zdi slavné věštírny. Tento objev je o to více fantastičtější, když uvážíme, že na daném místě až do 19. století stála obyčejná vesnice a posvátné věštecké místo postupně upadlo v zapomnění. O zmizení Delfské věštírny v propadlišti dějin se zasloužil křesťanský císař Theodosius ve 4. století našeho letopočtu. Ten se rozhodl nechat věštírnu, kde vládly magické síly, které nebyly vůbec v souladu s křesťanským učením, zrušit.

Posvátné místo potom pozvolna chátralo, až ho zcela pohltila země. Když jeho obvodové zdi zmizely v nánosech půdy, byla zde založena již zmíněná vesnice, které tu fungovala až do 19. století. Zajímavé je, že i ji ale postihl neblahý osud, protože byla 1892 celá zbourána. Díky tomu sem ale o pár desítek let mohli vyrazit za svými objevy archeologové a bájná věštírna tak mohla být po mnoha staletích znovuobjevena.