S úctou ke stromu

Mluvit s lípou můžete, a je pravděpodobné, že i chcete. Není na světě člověk, který by vůni lipových květů neměl rád. Oslovuje něco prazákladního v nás, co máme všichni společné. V čem je to tajemství života, že když lípy začnou kvést a my se dostaneme do okruhu jejich sladké, medové, trochu citronové vůně, jsme jako omámení, zdá se nám, že jsme v mámině náruči, že jsme zase malí, že nemusíme nic a kdosi velký a silný na nás dává pozor, že naše víra v život a ochranu našich rodin je obnovena, uvědomíme si, že nemusíme vše zvládnout sami, vše nespočívá na našich bedrech, ale někde výše, že jsme něčí děti, toho mocného a silného stvořitele, jenž na nás dává pozor, a že se můžeme na něho i na Matku Zemi zcela spolehnout… Zní to neskutečně, jako báchorka? Jen jděte a nadechněte se lipové vůně. Uvidíte, co s vámi udělá. S lípou můžete mluvit, jen je potřeba mít úctu k tomu stromu, který žehná obrovskému okruhu země, od středu, kde roste. Mějte úctu, mějte lásku, a promluvte si s ní. Někam vás posune.


Magický kruh

Nevíme, odkdy se traduje, že tam, kde najdete kruh dvanácti lip, zažijete něco mimořádného, magického. Ví se to odpradávna. Pokud máte trápení, opustí vás, pokud jste nemocní, zlepší se to. A když jste naprosto čilí a zdraví, i tak to bude zajímavé, protože můžete mít pocit otevřené brány do nového světa, který sousedí tak těsně, přes tenkou blanku, s naším světem, a je tak jiný, a tak širý. Svět, kde žijí víly a skřítci a rusalky. A bytosti skal a studánek a duše stromů a bohové lesů a také lidé, kteří kdysi odešli z našeho světa, ale přesto jsou někde blízko. Jsou nám stále nablízku a kruhem lip projdou oni k nám a my k nim. Tak zkuste slunovrat nebo úplněk nebo nov, ale je to jedno, kteroukoli noc nebo den spočinete ve středu dvanácti lip, právě ta chvíle to měla být. Vězte, že vás sem přivedla bohyně Freya (ta je od Keltů) nebo Živa či Vesna (ty jsou od Slovanů), a hlavně, je jí úplně jedno, jak jí říkáte. Ona je ženský, mateřský princip vycházející z Matky Země a je tu pro vás, připravena vás obejmout. Lípa je její kaplí, svatyní, ztělesněním.

Jak nechat žít starý strom

Dnes se těžko hledá kruh dvanácti lip, protože tam, kde stály, už zestárly, podlehly počasí, houbám, škůdcům, a hlavně lidem. Proč lidem? Lidé jsou invazivní, do všeho zasahují a vše kolonizují. Pokud vidí krásný starý strom s korunou, která poskytuje příbytek kolonii ptáků, zvířátek a brouků, člověka nenapadne: To je ale nádherný, silný, svatý strom! Člověka napadne: Kdyby se ulomila větev a padla na mě, nespíš by mě zabila. Probořila by mi díru do střechy. Spadla by mi až do postele. Padla by na mé auto a zničila by je. Padla by na silnici a nikdo by nemohl projet… S prominutím, napadají nás blbosti. Kdysi, a není to zas tak dávno, napadalo lidi při pohledu na starou lípu: „Hle, matka. Poprosím ji ochranu, stulím se k ní, povím jí o svých starostech a žalech a radostech. Pomodlím se k ní.“ Před jistými časy žily lípy dlouho, mnoho staletí, ale dnes žijí všechny stromy krátce. Dvě stě let, a už tu máme starý strom, přitom on teprve dorůstá z puberty a dostává občanku. Stromům je od Stvořitele určen delší život. (I nám je určen delší život.) A my to v hloubi duše víme, jen se pokrytecky tváříme, že to nevíme. Tam, kde ještě neztratili lidé cit pro mateřské lípy, neřežou jejich korunu, která se rozprostírá jako obří deštník nad krajinou. Pokud se uřeže i s kusem kmene, do stromu shora prší, a on hnije. Je dobré ořezávat mohutné lípy tak, aby listy stále bránily průniku kapek do kmene. Pokud lípa praskne a vytvoří se v ní dutina, je dobré použít kovové pláty, aby se nerozvalila, cement, aby se zacpala díra do kořenů. Je známo mnoho lip, které žijí po staletí s dutinou, do níž se vejde několik lidí. Není to rána, je to náruč lípy připravená nás obejmout.


Rozhovor s lípou

Možná se vám stane, že půjdete jen na lipový květ do čaje, taková praktická, obyčejná věc. Léčí kašel, zánět průdušek, depresi, úzkosti, paniku a strach, nespavost, neklidná miminka, co málo spí. Prostě jako máma. A najednou se přistihnete, jak říkáte: „Ty jsi ale hodná. Děkuju, že mi svoje květy dáváš. Netrhám je jen tak, bude z nich čaj, víš. Ty jsi ale krásná, tak nádherně kveteš.“ Nevíte proč to říkáte, ale je vám u toho moc dobře. To lípa už s vámi navázala kontakt. Pokud zazpíváte pár lidových písniček a pak si pod ní v tichu sednete a budete jen dýchat její vůni a vnímat větvě jako rozpažené ruce velké náruče, pak… Pravděpodobně uslyšíte v hlavě hlas. Řekne vám, že svoje dary má pro vás. Řekne vám, ať se nebojíte včelek, že je dost květů pro vás i pro ně, a pokud toto máte v mysli, včelky vám uhnou z cesty. Řekne vám svoje jméno a bude chtít vědět to vaše, a poté vám sdělí něco, co jen a jen pro vás osobně. Chcete to slyšet?

Jak hledat a najít

Někteří lidé hledají staré kruhy dvanácti lip, ale nenacházejí. Už je nikdo do kruhu nesází a staré stromy zemřely pod pilou člověka. Ale vždy je způsob! Jisté věci vznikly, aniž by tvůrce věděl, čemu slouží. Hledejte v parcích a na náměstích. Tam, kde lidé vysadili lípy, někdy vznikne náhodou kruh lip. Je schovaný mezi domy a jinými stromy a lavičkami a hřišti, ale je tam. Hledejte a naleznete.

A pokud si lehnete mezi dvě nebo tři lípy, i tam, v jejich středu, pocítíte jejich moc. Vyléčí vaše žaly a nemoci. Usněte tam – a budete se divit, co se vám bude zdát. A vysázejte na své zahradě ten kouzelný kruh a budete mít jejich požehnání navždy…

První, úvodní článek - Rozhovory ze stromy - najdete ZDE: ROZHOVORY ZE STROMY: OTEVŘETE SE!