Taky vám to vždy přišlo divné? Zatímco všechny ostatní měsíce mají 30 nebo 31 dní, únor jich má pouze 28, a ještě k tomu se k němu jednou za čtyři roky přidává devětadvacátý den. Zkrátka takový podivný měsíc, který se liší ode všech ostatních v kalendáři. Ale proč zrovna únor? Vždyť to není ani první, ani poslední měsíc v roce, a dokonce se nepyšní ani žádnými velkými svátky. Jako by to vůbec nemělo logiku! No, ve dnešní době opravdu nemá. Ale kdybychom se vrátili v čase o dva tisíce let zpátky, odpověď nám bude zcela jasná!

Není Nový rok jak Nový rok

Pokud si myslíte, že nový rok se vždy začínal prvního ledna, krátce po zimním slunovratu, musíme vás vyvést z omylu. Různé civilizace po celém světě slaví příchod roku v rozdílných ročních dobách. Podle tradičního čínského kalendáře se například Nový rok začíná o něco později než ten náš, přesněji řečeno letos je to 12. února 2021 a bude ve znamení BŮVOLA. Jedná se o druhé novoluní po zimním slunovratu, tedy každý rok je to jiné datum, ale obvykle připadá na únor.


Pátrat po příčinách kratšího únoru na Dálném Východě je však falešná stopa. Odpověď je nám zeměpisně mnohem blíž, protože kořeny našeho dnešního kalendáře jsou v Evropě – přesněji v antickém Římě. Ještě i dnes nesou měsíce ve většině evropských jazyků právě římská jména. Třeba prosinec, „december“, značí desátý měsíc a září, „september“ sedmý měsíc. Že vám ta čísla nesedí? Blahopřejeme, odhalili jste klíč k řešení hádanky!

Za všechno mohou Římané

Ve starém Římě se nový rok začínal na jaře – v době, když se příroda probouzí a je čas začít se věnovat práci na polích. Prvním měsícem jejich kalendáře byl tedy březen. A to znamená co? Samozřejmě – únor je tím pádem v kalendáři poslední! A tím pádem na něj už zkrátka „nezbyl“ dostatek dnů!

Když pak jednou za čtyři roky v kalendáři přece jen nějaký ten den navíc zůstane, dostane ho právě chudáček únor, protože byl kdysi poslední. Ale pomůže mu to jen trošku, protože ani s 29 dny na svých jedenáct bratříčků pořád ještě nedosáhne!


Ale copak staří Římané neuměli dělit dvanácti a podělit dny mezi měsíce spravedlivěji? To jistě uměli, ale v době, kdy se dny rozpočítávaly, k tomu nebyl důvod! Proč?

Když si kalendář dá „zimní spánek“

Úplně původní římský kalendář měl totiž pouze deset měsíců. Začínal v březnu a končil desátým měsícem, prosincem. Podzim skončil, přišla zima, na polích bylo sklizeno – a jakkoliv to dnes zní nepochopitelně, římský kalendář si dal na dva měsíce, na celou zimu zkrátka pauzu! Čas běžel po celou zimu bez kalendáře, až do dalšího prvního března! Takový podivný „zimní spánek“!

Až pak nakonec jednomu osvícenému římskému vladaři nejspíš došlo, že je to hloupost. Rozhodl se tedy přidat do kalendáře i zbylé dny a rozdělil je na měsíce leden a únor. No, a dál už ten příběh znáte!