Opravdový kamarád - Astrohled - Kartáři a Astrologové jen pro Vás!

Opravdový kamarád

Známých míváme hodně. Často jim říkáme přátelé. Ale těch skutečných, opravdových přátel za život poznáme jen pár. Tento příběh je o jednom takovém.



Bylo nás pět. Tedy ne, jako u pana Poláčka. Čtyři kluci, spíše mladí muži, a jedna dívka. Parta, která vznikla za časů našich vysokoškolských studií v Praze. Zvláštní bylo, že každý z nás studoval jiný obor a dohromady nás svedla menza. Z hlavního města jsme nebyli ani jeden a Miro byl dokonce doma na Slovensku, až v Košicích. Přesto nám po studiích nabídla pracovní uplatnění právě metropole a naše přátelství se tak mohlo upevňovat dál.

Miro byl prima kluk

Povídat si ale budeme o Mirovi. Stal se z něj špičkový programátor. Mnozí tvrdili, že typického ajťáka nepřipomínal. Pivo skoro nepil a kouřil jen příležitostně. Do své práce byl zažraný. U počítače mohl prosedět dny, jedl a někdy u něj i spal, a kdyby pro běžné lidské potřeby nemusel občas od stolu vstát, dávno by s ním srostl.

Když jsme ale Mira občas vytáhli do hospody, mohli jsme si být jistí, že o zdroj zábavy a smíchu máme postaráno. Na našich táccích přitom čárek úspěšně přibývalo, on cucal pořád jen to jedno dávno zvětralé. Pusa se mu ale nezastavila a omračoval nás jednou anekdotou za druhou. Bránice nás bolela ještě celý druhý den.

Ani ve svých pětadvaceti neměl žádnou vážnou známost. Přitom byl přitažlivý a společenský. Potíž byla v tom, že jakmile dívka, se kterou se Miro seznámil, poznala jeho životní styl, rychle mizela z oběžné dráhy možných adeptek na souputnici životem. Ale nezdálo se, že by si z toho dělal nějaké vrásky.



Blesk z čistého nebe

Jedno naše společné posezení skončilo šokem. Miro nám řekl, že se vrací domů na Slovensko. V Košicích dostal pracovní nabídku, která se prý neodmítá. Jako kdyby nás polil studenou vodou. Nic takového jsme nečekali. Miro byl kamarád a každý z nás věděl hned, že nám bude chybět. Smál se a žertoval, že maily a sociální sítě fungují i přes hranice a že z Prahy do Košic to sice není zrovna blízko, ale na druhou stranu není východ Slovenska konec světa (ve skutečnosti víme, že je).

Čas běžel

Člověk si zvykne na všechno. I na nepřítomnost kamaráda. Naše pražská čtyřka se scházela dál a u piva jsme na Mira často vzpomínali. Také jsme si vzájemně postěžovali, že změnil svůj telefon i mailovou adresu a fungoval jen na Facebooku. My čtyři jsme na sociální síť přispívali pilně a Miro skoro vždycky naše zprávy lajkoval. Jenže my na zeď věšeli spoustu fotek, Miro ani jednu. Obšírněji se nám ozval vlastně jen hned po svém odjezdu. Na Facebooku napsal, že se seznámil se senzační dívkou, Zorkou. Překvapilo nás to, ale přáli mu to.

Divné SMS

Jednou, bylo už po půlnoci, jsem se dostal do postele a neměl daleko k usnutí, když mne probralo pípnutí mobilu. Esemeska. "Jak se ti vede? Miro". Chtěl jsem mu odpovědět, ale zapomněl jsem na to ve chvíli, kdy jsem ucítil podivný zápach. Plyn! Zpotil jsem se představou, co vše se mohlo stát. Příhodu jsem hodil za hlavu a vrátil se k ní, když Jenda, další z naší party, začal vyprávět, co se stalo jemu. Hodně pozdě se vracel z práce a když se chystal přejít přes ulici, zapípal i jemu mobil. Psal mu Miro. Ptal se: "Jak jsi na tom?" To si ale Jenda přečetl až pod lampou, kam se pohnul, aby na displej lépe viděl. A v tom okamžiku prolétnul místem, kde do té chvíle stál, auťák a narazil do stromu. Nebýt pípnutí, byl by vůz Jendu k tomu stromu přimáčkl...



Cesta do Košic

Nějaký ten měsíc na to poslala dalšího našeho společného kamaráda služební cesta do Košic. Milan chtěl při té příležitosti Mira navštívit, ten ale na spojení nereagoval. Bylo to mrzuté, ale zdaleka to nebylo všechno. Košické letiště, které leží ve čtvrti Barca, je jen 10 minut cesty autem od centra. Cestujícím je k dispozici autobusová linka i taxislužba. Autobus Milanovi ujel před nosem a na taxíky stála fronta. Zařadil se a jak tam stál, padla mu do oka neveliká žulová deska s dvojicí fotek. Stála opodál pod stromem u autobusové zastávky. Podíval se na ni zblízka a dostal málem infarkt! Na jedné z těch fotek se usmívala hezká černovláska a na té druhé byl – Miro!

Smutný případ

"Tak co, pojedete?" vytrhl Milana z šoku řidič volného taxiku. Až když už byl uvnitř a oknem se dál díval na desku, kolem které projížděli, povyprávěl mu řidič smutný příběh: "Ten kluk na fotce hned po příletu dobíhal autobus, když si všiml, jak se trojice chlapů montuje do toho děvčete. Vrátil se, že se jí zastane. Došlo ke strkanici a v jejím důsledku skončil on i ona pod koly projíždějící cisterny. Mrtví byli na místě oba..."

* * *

Dobrý člověk zůstane vždycky dobrým člověkem. V jakémkoliv městě a jekékoliv zemi. A opravdový kamarád je vždycky připraven pomoci. A to i tehdy, když je jinak nedosažitelný!

Do nedávna ještě platilo, že tetování je vhodné leda tak pro lidi z podsvětí. Zastaralý pohled. Některé kérky můžou být i osudové... Přečtěte si další z neuvěřitelných příběhů: Osudová kérka