Slunce je tváří boha

Kelti i Slované věřili, že když se dívají do Slunce, pohlížejí do boží tváře. A právě na Zimní slunovrat 21. 12. dosáhlo Slunce nejodlehlejšího bodu své dráhy a počalo se vracet zpět. To bylo znovuzrození životodárného božstva – a na jeho počest probíhaly osmidenní slavnosti s takovými oslavami, na jaké se my už nevzmůžeme. Právě zde najdeme původ koláčů, lineckých koláčků, kulatých vykrajovánek a spirálek. Cukroví kulatého tvaru znázorňovalo Slunce, a tím také boha, který se u slovanských kmenů nazýval Svarog. První část slova „sva“ je odvozena od základu „svatý, světlo“, což bylo pro tyto staré národy to samé, druhá část slova „rog“ znamená výheň, žár. (Ostatně od tohoto slova pochází i populární „rožeň“). Období Vánoc nazývali Slované Kračun nebo také Koleda. I v těchto slovech nalézáme magický význam. Kračun znamená vtělení boha „k rogu“ – neboli do Slunce. Koleda je odvozená od posvátného kola. Kelti i Slované pouštěli o Vánocích s kopce obrovské kolo od vozu omotané slámou a zapálené. Znázorňovalo roční oběh Slunce, které se k lidem vrací ze tmy, aby jim dalo úrodu a nový život. Když tedy jíme linecký koláček, vzpomeňme si, že je to něco jako keltské a slovanské svaté přijímání. Přijímáme nejsilnějšího boha, dárce života.

Figurky a symboly

Slované i Kelti na našem území vyráběli cukroví z materiálů, které symbolizovaly úrodnost, a v tvarech, které mohly přikouzlit ochranu a množení. Bílou mouku ani neznali, protože mleli vše i s plevami v ručních mlýnech, ale tvořili z medu, sušeného ovoce a tmavé mouky vlastní výroby. To bylo podstatné, protože chcete-li požádat božstva, aby se urodilo na vašem poli, musíte jim dát svou vlastní mouku. Symbol kola jako boha jsme zde zmínili. Další v pořadí pak byly figurky lidí a zvířat. Např. krávy, kozy, ovce a prasátka znamenaly hojnost pro stáda a chovy. Pokud se chtěla dívka vdát, udělala si figurku ženicha. Pokud chtěla mít dítě, vyráběla miminka. Podstatné nebylo to, že tyto symboly lidé snědí, ale že si dají tu práci a na počest bohů – a vlastně jako modlitbu – je vyrobí. Poté je také použili jako obětiny. Věšeli je na ovocné stromy pro požehnání sadu, pod krov pro ochranu domu a rodiny, zakopávali na zahradu a na pole do řádků. Také mouka, která zbyla, se vracela zemi, a voda, která zbyla po vaření, a dokonce i po mytí nádobí, se lila do korýtek kravám, aby dobře dojily. Tyto takzvaně pohanské národy nosily také o slunovratu dary do lesa a zakopávali je pod zelený jehličnan. Ten je symbolem věčného života, neboť neopadává, a dary byly prosbou přírodě, aby dál zůstávala v míru s lidským pokolením. Keltské slovo pro Vánoce zní Yule. Vidíte zde souvislost s ruskou jolkou? A aby do sebe vše pěkně zapadlo, v keltském jazyce znamená toto slovo „kolo“.



Tajemství perníku

Perník doputoval do Čech ve 14. století přes Německo z Itálie. Tam se ale dostal od starých Egypťanů, kteří pekli slavnostní žitný chléb, do něhož přidávali med a spoustu koření. Původně se jmenoval „peprník“, protože mezi přísadami do těsta se nacházel i pepř. Každý perníkář si svůj recept hlídal a chránil a rozhodně jej neprozradil nikomu, kdo nebyl rodné krve. Těsto na perník se nechávalo odležet několik měsíců i let. Právě z něho se dobře vyráběly figurky a tvary, které však ani ve zmíněném 14. století neměly pouze estetický význam. Žádný perníček se nepekl jen tak. Každý jednotlivý tvar byl kouzlem.

Svatý chléb – vánočka

Už na počátku věku, kdy na našem území žili Kelti, se na Slunovrat pekl vánoční chléb. Tehdy ještě v podobě placek. Slované už měli bochníčky a postupně, s rozvojem zemědělství a s tím, jak byla bílá mouka vzácná a drahá, protože se složitě vyráběla, došlo k tomu, že se tento obřadní chléb pekl z bílé mouky. Pokud hospodyňce vánoční chlebík praskl nebo se připálil, bylo to pro další rok špatné znamení, proto si dávala záležet, aby bylo vše, jak má být. Během zadělávání těsta se nesmělo mluvit. Rodil se posvátný chléb, a to byl tajemný obřad, při kterém nemá co dělat plané žvanění. Mohlo se ovšem doprovodit modlitbou. Během kynutí pak hospodyňka musela skákat, a čím výš, tím líp, aby jí těsto vysoko vykynulo. Postupem času se recept na tento obřadní chléb komplikoval, protože musel vyjádřit víc a víc symbolů. A tak se zrodila vánočka. Tvarem připomíná miminko v povijanu, a to není náhoda. Je to symbol božského dítěte, které se o Slunovratu zrodí. Musí být upletena z devíti pramenů. Spodní čtyři, to byly oheň, voda, slunce a vzduch. Prostředí tři byly dary, které dal bůh člověku, a to rozum, cit a vůle. Svrchní dva pak byly pověstné biblické nejdůležitější hodnoty: Láska a víra. U pohanských národů se vánoční chléb používal při náboženských obřadech, ale i později v křesťanské historii nesly hospodyně vánočku do kostela, aby jí kněz při mši požehnal. Nakrojit a rozdávat ji pak musela hlava rodiny, tedy hospodář.

Kolik a kdy

Cukroví se mělo začít připravovat vždy až čtyři týdny před Vánoci, tedy začátkem adventu. Každá hospodyňka měla mít sedm druhů. Neznamená to nejméně, ale právě sedm, protože to bylo a stále je jedno z magických čísel, a to šťastné. Na štědrovečerním stole mělo být devět druhů pokrmů. A o slunovratu, stejně jako o Vánocích, a to po všechny dny trvání svátků, neměl žádný návštěvník odejít z domu s prázdnou, bez výslužky.

Nezapomeňte tedy, že každý tvar cukroví je symbol a prosba vyslaná nahoru. Ať se vám pečení povede!