Než došlo na večeři...

Během celého Štědrého dne se držel půst, a to nejen v době křesťanské, ale i v té pohanské, v níž se zimní Slunovrat slavil od 21. prosince, a to celé tři dny. (Zřejmě proto „šoupla církev později tímto datem až na neutrálního 24. 12., protože Ješua z Nazaretu se narodil pravděpodobně v listopadu.) Z pohanských časů se dochovala legenda o zlatém prasátku, které spatří ten, kdo se poctivě postí. Čuník byl totiž symbolem hojnosti. Pokud se nacházel v domě nějaký ten vepřík, nehrozila bída, byl naopak znamením blahobytu. No a vsouvislosti se zlatou barvou se stal také symbolem bohatství. To už stálo za trochu odříkání! Večeře se pak na celém našem území odehrávala v postním duchu. Chodů bylo i v nuzných rodinách nejmíň pět a byly moc dobré, ale největším kusem flákoty byl kapřík, maso na vánoční stůl nesmělo. Prostíralo se pro sudý počet lidí, protože smrťák prý chodil počítat talířky. Pokud bylo prostřeno pro sudý počet, dala tomu stavení na rok pokoj. Že pak zůstalo jedno místo neobsazené, to se smrtka nedověděla. Penízky na celý příští rok zajišťovaly kapří šupiny pod talířem.

Srdce domu - pec

Pravým srdcem domu byla pec či později sporák s pláty, kde se peklo a kde se vařila všechna jídla. Od Keltů nám dlouho zůstával zvyk vánočního polena, které se ozdobilo mašlí a vhodilo do pece jako obětina a požehnání pro dům. (V anglicky hovořících zemích tento zvyk trvá dodnes, poleno musí být obrovské a hoří v krbu po celé svátky). V noci po Štědrém večeru pak chodila mladá děvčata poslouchat, zda se ozve z pece hlas. Pokud se ozvala hudba a zpěv, znamenalo to, že do roka bude veselka. Pokud se ovšem ozval hlas, který se modlí, znamenalo to pohřeb.


Jak je to s tím česnekem a hrachem?

Tyto suroviny měly ve slovanském světě obrovký magický význam, od České kotliny až po Balkán. Hrách byl symbolem čistoty a zdraví a česnek odháněl zlé síly. Nejen upíry, ale i všechny ostatní zlé duchy. Staří Slované si dokonce na svátek zimního Slunovratu mazali česnekem chodidla, hrudník a podpaží, aby se nic zlého nedostalo do těla. I později se v mnoha domácnostech vařila hrachová polévka a také v tradičním houbovém pokrmu zvaném „kuba“ hrál česnek velkou roli. Magie Štědrého dne totiž propouštěla do světa lidí všechny možné síly, nejen ty dobré. A před těmi zlými bylo třeba se chránit. Česnek a hrášek se dával i zvířatům. Kohoutovi a psům se dával česnek, psi prý aby byli ostří a hlídali a kohoutovi, aby byl zlý a nikdo ho neukradl. No, asi byly takovéto sousedské výpůjčky na denním pořádku. Jak ovšem ten česnek do ubohých zvířat dostali, to je k nepochopení. Kravkám se dával med s ořechy, aby měla sladké mléko a žluté máslo. A hrášek se dával zobat slepicím, protože každá hrachová kulička znamenala jedno snesené vejce.

Mocné vánoční pamlsky

Med a ořechy byly vánočními pamlsky. Cukroví i koláče se sladily medem, aby lidé měli po celý rok sladký život, ořechy fungovaly jako symbol plodnosti. Bylo přece třeba mít hodně dětí, aby převzaly hospodářství a starost o rodiče, a také telátek, slepiček i hus. Rozinky jsou plody révy, o které se tak často mluví v Bibli. Réva je symbolem nových výhonů vinohradu – církve, kde kořenem je Bůh. Dělal se na nich kapr načerno a používaly se do vánočky a kuby. Kromě již zmíněného česneku byly ochranou proti zlým silám a uhranutí také majoránka, kmín, dobromysl a bobkový list. Nejenže se přidávaly hojně do polévek a omáček (i k rybám se totiž dělávalon několik omáček a ryba se nepekla, nýbrž dusila), ale tyto bylinky se sypaly na ploténku jen tak, aby svou ochrannou vůní prosytily dům. Postní jídlo se jedlo proto, aby se uctilo narození Božího syna a aby Bůh žehnal domácnosti po celý další rok. Po večeři právě hospodář první ze všech lidí rozkrojil jablko a rozlouskl vlašský ořech, Tím zjistil, zda bude po celý rok živ a zdráv a zda bude v domě hojnost.


Pochopitelně hospodyně vybírala na vánoční stůl jen krásná jablka a velké ořechy, ale ani tak nebylo jisté, co bude uvnitř. Zbytky od večeře se nosily do chléva a do kurníku kravám, slípkám i kachnám a husám, protože před jídlem tomuto pokrmu žehnal hospodář a celá rodina se u něho pomodlila. Proto bylo pokládáno za posvátné.

Magie vánočních jídel

Houby symbolizovaly štěstí a bohatství – tedy pozemské, nikoli duchovní hodnoty, ale i těch bylo třeba. Podle lidové pověsti je jejich „autorem“ svatý Petr. Když si bral po cestě od lidí milodary, ačkoli to měl zakázané od Pána, vždy když se Ježíš ohlédl, Petr sousto chleba nebo koláče vyplivl, aby Ježíš neviděl, že žvýká. Pak prý Ježíš vytvořil zázrakem z každého vyplivnutého sousta houbu, aby chudí lidé měli stále co jíst. Houby byly důležitou součástí kuby, kapra načerno i hrachové polévky.

Vánočním jídlem byl také oukrop – polévka z brambor, kmínu, česneku, sádla a soli. Populární byla i jáhlová kaše slazená medem. Na Valašsku se jedla polévka ščedračka, a ta byla, podržte se, z vařených šípků! Šípková růže je totiž odvěkým symbolem Ježíše Krista. Zvolte letos některé z vánočních magických jídel i vy.