Varování

Pokud byste chtěli s kartami vyložit budoucnost, obraťte se na odborníka či odbornici se znalostí věci a dobrým morálním kreditem. Rozhodně tady nějaká rizika hrozí, minimálně ta, že si špatně vyložíte význam a polohu karet, vyděsíte sebe nebo druhé a nevědomky budete následovat utkvělou myšlenku, která se vám usadí v hlavě. Jsou ale i jiná rizika. Do řádu světa je lidem někdy dovoleno nahlédnout, ať už prostřednictvím hvězd, vidění nebo třeba karet. Umění výkladu je však třeba dobře ovládat a respektovat daná pravidla a etiku, jinak by se mohlo vykládání karet vymstít, a jak se říká, proč „tahat čerta za ocas“. Radíme tedy brát tuto záležitost vážně, nepoužívat karty k pouhé plytké zábavě, nenadužívat jejich výklad, a pokud to neumíme, raději se do těchto věcí neplést.

Odkud přišly?

Nejstarší hrací karty do Evropy přinesli křižáčtí rytíři z výprav, kde dobývali svaté město. Hru v karty pochytili nejspíše od Arabů, u kterých je tato tradice delší. Mánie hraní všech možných způsobů mariáše zachvátila Evropu z Itálie, kde se uchytila nejdříve. Církev brzy zanalyzovala nejen herní potenciál karet, ale i riziko hazardu a nakonec i spojení s magií, která byla pro tehdejší doktrínu nežádoucí. Proto byla ve středověku na karetní hry uvalena klatba a věštění mohlo příslušné vědmě vysloužit i hranici. Že však lid tento zákaz hojně porušovali, to je jasné z existence dnešních mariášových turnajů a stejně tak i z dochované tradice věštění.



Nejstarší karty pocházejí z Itálie asi z poloviny 14. století. V Čechách a na Moravě se rozšířily zejména po husitských válkách, kdy se společnost uklidnila a začala se opět věnovat zábavě. Nejznámější mariášky namaloval v roce 1837 maďarský malíř József Schneider a poprvé je vydala vídeňská firma Ferdinanda Piatnika v roce 1848. Od té doby nás mariášky neopustily, ani my je. Pozornost a přízeň lidí se snaží jim ukrást taroty, avšak mariášky zůstávají dál nejoblíbenějšími věštícími kartami.

Poselství barev

Balíček má 32 karet ve čtyřech karetních řadách, kterým se často říká “barvy”. Čtyři číslované nižší karty mají hodnoty sedm, osm, devět a deset. Na ně navazují karty dvorní, spodek, svršek neboli dáma a král. Nejvyšší hodnotou je eso, které si svoji význačnou roli zachovává, i pokud jde o věštění. Význam během věštby se určuje jednak z barvy, dále z hodnoty karty a také z její polohy v sestavě.

Červené neboli srdcové karty jsou vždy příznivé. Znamenají širokou škálu pocitů, lásku, přátelství, radost, kladné vyřízení různých záležitostí a klid v duši.


Kule jsou také obecně příznivé. Kdysi se na místo kulí užíval i symbol mincí. Představují peníze, zisky, pracovitost, podnikání, práci, výhry, energii, sílu, cesty, osoby nám příznivé nakloněné. Varují před zbrklostí.

Zelené se týkají se především pevného zdraví, radosti z pohybu, sportovního talentu, dobrých zpráv, nadějí na manželství, urovnání sporů, veselé mysli, ale i nástupu na vojnu. Značí moudré a vzdělané lidi, žádné podvodníky a lháře. Zelené karty se chtějí dohodnout, s hádkami a konflikty nemají nic společného.

Žaludy jsou karty nepříznivé, zvlášť pokud ještě stojí vedle dalších ne úplně dobrých. Obecně znamenají překážky, potíže, ale i různé nemoci. Lidem, které nám avizují žaludy, je lépe se vyhnout, a pokud to nejde, snažte se je jednak moc nedráždit a hlavně se s nimi nějak významně nepřátelit. Zle se vám to může vymstít.

Rady od vědmy

Nejznámější evropskou vědmou byla paní Kludská, o které píše i Josef Lada v Kocouru Mikešovi. V knize je i namalovaná na ladovském obrázku. Dobře věděla, že je při výkladu karet je nutné dodržovat jistou etiku. Seznámíme vás s nejzákladnějšími pravidly:


• Karty slouží buď ke hře, anebo k výkladu. NIKDY se nesmějí užívat na obojí.
• Karty náleží do ruky jejich vykladačky a nikoho jiného. Nedávají se z ruky a nepůjčují se. • Osoba, které je vykládáno, získá s kartami osobní vztah tím, že je zamíchá, levou rukou sejme směrem k sobě, rozloží do vějíře (to může udělat i vykladačka) a vybere daný počet karet.
• Je třeba vědět, že vyložené karty pro konkrétní osobu poskytují vhled do jejího života. Nejprve vykladačka na karty pohlédne a zhodnotí pocitově, zda je výklad sympatický, nebo zlý.
• Nikdy se nesmí spěchat, protože by vědma mohla přehlédnout nejdůležitější karty či jejich vztahy.
• První a poslední karty souvisejí, proto je dobré začínat výklad z obou konců.
• Vědma není od toho, aby lidi děsila. Každý problém, který karty ukážou, má jedno či více řešení. Lidská vůle, láska a um mohou vyrovnávat nepříznivé okolnosti. Nic není dané. Vykladač má povinnost snažit se lidi povzbudit provést je úskalími, ne je psychicky ničit.
• Pokud karty zneužijete proti někomu nebo je budete používat manipulativně, vše se vám vrátí.
• Vykládat se nemá častěji než jednou za půl roku či rok. Jinak vystřídáte dle teorie pravděpodobnosti všechny karty a výklad pozbude významu.
• Vědma i osoba, které se vykládá, musejí mít před kartami (tím se vlastně míní před pomocí neznámých sil, které pomocí karet promlouvají) pokoru a úctu. Vždy je třeba prosit síly dobra, aby při výkladu stály za kartami právě ony.


Známé sestavy

Pokud hledáte odpověď typu ANO či NE na jistou otázku, pak stačí tři karty. Jsou-li dvě kladné, pak je odpověď ano, a naopak.

Jiné jednoduché sestavy se nazývají Čtverec, Magická sedma, Pythagorův trojúhelník či Mystický kříž. Existuje jich samozřejmě mnohem více. Sami jistě o sobě víte, zda máte pro tyto esoterické věci smysl a pochopení. Pokud ano, učte se u povolaných. Poznáte je především podle toho, že nechtějí mít ze svého umění jen finanční zisk a slávu. Pokud k těmto věcem netíhnete, držte se svých koníčků a u povolaných si prostě nechte jen vyložit. Nezapomeňte při tom, že svůj život držíte v rukou vy a vy určujete, jaký bude. Karty se vám mohou stát jen kompasem, ale neurčují, co se bude dít.