Byla Kateřina posedlá?

Na Karlštejn ženy směly, ne že ne. Přístup neměly pouze do hlavní věže, kde za Karla IV. střežili zbrojní muži korunovační klenoty, a to proto, aby se ve službě nerozptylovali náklonností k ženskému plemeni.

Kateřina Bechyňová byla manželkou purkrabího Jana Bechyně z Lažan na počátku 16. století a přirozeně tu pobývala s manželem. Protože byl Jan vytížen péčí o hrad, Kateřina spravovala rodové lažanské panství. Svou kariéru mučitelky začala tím, že poddaným udílela nezvykle kruté tresty. Polévala je střídavě ledovou a vroucí vodou, odřezávala jim maso, stahovala kůži, pálila tělo vroucím máslem a solila rány.

Dobový zápis očitého svědka od soudu nechal v roce 1856 vydat Karel Jaromír Erben, tehdy pražský archivář. Píše se v něm: „Kdyby se mělo všecko vypsati, co jest činila a kterak se jest mučila a katovala s lidmi svými poddanými a služebnými i s dětmi svými, žádný by jinak nevěřil, než že jest v ní čert musel býti, a že jest čert ty muky, kterýmiž v pekle duše mučí, skrze ni musil to působiti.“


Hájkova prohra

Kateřina byla prostě učiněná fúrie! Když známý kronikář Václav Hájek z Libočan viděl, která bije, informoval jejího manžela Jana z Bechyně. Na Karlštejně totiž Hájek sám pracoval. Byl děkanem karlštejnské kapituly. Jako kronikáře ho známe až z hodin dějepisu. Ovšem purkrabí jako rameno spravedlnosti zcela selhal! Jasně, šlo přece o vlastní manželku! A už v minulosti neměli s Hájkem právě dobré pracovní vztahy. Bechyně podal naopak žalobu na nebohého Hájka a pražský soud ho pak odsoudil za pomluvu k přivázání koni pod břicho. Hájek tak potupně visel celou cestu až do Prahy.

Drzost volající do nebe

Zatímco slepá spravedlnost si vázala další šátky přes oči, na Karlštejně se dál děly věci! Kateřina si našla na mučení parťáky podobně jako Čachtická paní, a ti později před soudem vypověděli, koho všeho utýrali společně k smrti. Kateřina se ani nenamáhala nějak mrtvoly uklízet, aby nebyla odhalena. Jednu ubitou služku například procpala „prévetem“, tj. výstupkem v němž se nacházel záchod, takže mrtvá ubožačka spadla otvorem na haldu splašek a fekálií u hradní zdi, kde zůstala ležet. Těla prostě odhazovala, kde jí napadlo. Připadala si nepostižitelná.

Kateřinina kletba

Při soudních výsleších všichni obyvatelé Lažan i Karlštejna uváděli, že paní je milá a hodná a že řeči o mučení jsou jen pomluvy. Pochopitelně. Bydleli v místech, které podléhaly Kateřinině krutovládě, a báli se, že by si to s nimi krvavě vyřídila. Pak se našel jeden svědek, který žil v Praze a neměl tedy důvod k obavám. Ten vypověděl, že Kateřina ubila jeho příbuznou. Pak se teprve rozjelo vyšetřování, které odhalilo 14 vražd, ve skutečnosti jich ale prý bylo mnohem víc.


Soudce, vysoce postavený šlechtic Vojtěch z Pernštejna, poslal Kateřinu Bechyňovou do Bílé věže na Pražském hradě, tak zvané Mihulky, kde nechal definitivně zamknout dveře. Kat se tedy šlechtické paničky nedotkl, aby proces nepobouřil ostatní šlechtu. Zemřela v podstatě hladem a žízní, v šíleném hladu si prý okousávala ruce, což prokázalo ohledání pozůstatků. Dva dny po její smrti prý sešel ze světa na náhlou nemoci Vojtěch z Pernštejna, který byl do té doby zdráv jako řípa. Prý ho Kateřina vzala s sebou.

Duch na hradě

Říká se, že Kateřina na Karlštejně straší. Objevuje se na nádvoří a v purkrabství, kde bydlela. V patách jí chodí kočka, kterou stáhla za živa z kůže, když jí zvíře potrhalo krajku na šatech. Kateřininy ruce jsou zkrvavělé, buď krví nevinných obětí, nebo snad i na důkaz hladu, který ji před smrtí dohnal k šílenství. Pokud ji v těch místech v noci potkáte, raději se jí zdaleka vyhněte. Špatný člověk se nestává dobrým duchem.