Vypadá to divně? Bez háčků a čárek, je to jeden velký zmatek. Ale dříve tomu tak bylo.

Písmo má za sebou velkou historii a mnoho proměn. Nejprve se Cyril a Metoděj, soluňští bratři, vydali na dlouhou pouť na Velkou Moravu. S sebou přinesli nejstarší slovanské písmo – hlaholici. Sláva, která však poměrně záhy pominula. Už po 100 letech byla hlaholice odsunuta na okraj a nahradila ji latinka.

Následná reforma latinky podle kacíře už naopak za sebou zanechala výraznou stopu a vydržela do dnes. Tím reformátorem nebyl nikdo jiný než Mistr Jan Hus, 7. největší Čech. Ve svém slavném díle O českém pravopise odstraňuje doposud využívané spřežky, místo nich nastupuje diakritika. Do té doby věc neznámá. Češi byli inovátoři. Jako první pro slovanský jazyk začali využívat tečky a čárky (jinak nazývané nabodeníčko krátké a nabodeníčko dlouhé).

A právě v těchto dnech bychom měli vzdát slávu těm, díky kterým se dnes (někdy) snadno dorozumíme! A jak? Nejlépe si na vlastní kůži vyzkoušet, jak se tehdy cítili oni sami. Po ruce měli jen husí brk a kalamář s inkoustem. Přesto udělali díru do světa…

Udělejte ji také s historickým psacím brkem nebo propiskou Calamus. V týdnu písma se zapsat do historie už snazší nebude.