Íránci byli první

V dalekém Íránu znají Apríl už tisíce let. Svátek se zde nazývá Sizdah Bedar a první zmínka o něm pochází už z roku 536 před naším letopočtem. Vymyslet ho měl mýtický král Jamšíd. Obyvatelé Íránu oslavují tento den 13. dne prvního měsíce roku, což připadá právě na náš 1. duben. I když na žertíky tu nikdy nezapomínají, oslavy mají především charakter vítání jara.

Anglická tradice

V Evropě byli průkopníci Aprílu Angličané, kteří ho slaví od 14. století. Vycházejí z povídek Geoffreyho Chaucera, kde je odvyprávěn příběh, v němž mazaná liška napálí pyšného kohouta. Spisovatel Chaucer však den povídky situoval na 32. den od března. Myslel tím nejspíše až 2. květen, ale Angličané to pochopili jako 1. duben. Ten se pak stal oslavou radosti, kdy se lidé veselili z jarního slunce a květin.


VZTAHY VE VAŠÍ RODINĚ JSOU NA BODU MRAZU? Ráda vám citlivě poradím, jak to správně změnit! Obraťte se na mě na tel. č. 906 701 701! Kartářka Adéla


Apríl v Česku zdomácněl

V Českých zemích je tato tradice o něco mladší. První písemná zmínka pochází od Bartoloměje Chrystellia z Prahy a sahá do roku 1690. Vypráví o tom, že 1. dubna si Pražané prováděli malé zlomyslnosti a žertíky.

Od těch dob je zvykem vyvádět svoje příbuzné, přátelé a známé aprílem. Za časů našich prababiček se posílali "oběti Aprílu" něco vypůjčit či něco zakoupit. Jednalo se o věci, které ve skutečnosti vůbec neexistovaly. Bylo to třeba komáří sádlo, zaječí peří, obecní nůžky či bublinky do vodováhy. Každý se musel mít před vtipálky na pozoru, aby jim nenalétl a o jeho důvěřivosti se nedělaly žerty ještě dlouhou dobu.

Doba se sice změnila, ale lidé si v tento den ze sebe utahují dál. Dokonce i média se odváží vypustit do světa nějakou tu „kachnu“. Mějte se proto na pozoru, ať vás letos nikdo nenačapá, nebo se rozhodnete dát svým blízkým šanci a nezkazíte jim zábavu, až na vás něco zkusí. Ta minuta úžasu, kdy na šprým skočíte a následný výbuch smíchu stojí za to!