Důkazy, že tu žili

Nálezů kosterních pozůstatků obřích lidí měřících kolem tří metrů je na každém kontinentě mnoho. V Jižní Číně a Gruzii byli dělníky nalezeny lidské pozůstatky, každý kolem tří metrů, které mají na rukou šest prstů. Zdá se, že u této rasy to není výjimečné. V jeskyni Lovelock v Nevadě byly dělníky, kteří těžili guáno, nalezeny lidské pozůstatky kolem dvou a půl metrů. Když byly kostry z guana vyzvednuty, byly v okolní hmotě nalezeny lidské vlasy a vousy výrazně zrzavé barvy. Bohužel šlo o guáno, nikoli o kostry.

Pozůstatky byly kamsi zahozeny, zbyla jediná obří lebka, která se nachází v Humboldtově muzeu ve Winnemucce. Byla bedlivě prozkoumána a je opravdu lidská. Na výšku dvakrát tolik než lebky běžných lidí. Zdejší Indiáni zvaní Pituové tradují dodnes legendy o obrech žijících mezi námi. Říkají jim Si Te Cach. Vídávali je ještě jejich pradědové. Kostra vysoká 2,95 metru byla odkryta roku 1879 v Indianě v městě Brewersville. Bohužel pozůstatky zničila v roce 1937 povodeň, jsou však dochovány fotografie a články.



Žijí dodnes?

Sněžný muž má být obrovské postavy, zarostlý srstí. Nejaktuálnější legendy o obřích lidech pocházejí téměř ze současnosti, a to vždy z pustých oblastí ledových a sněhových plání, ze severu Kanady, Aljašky, Sibiře a světových velehor. Je možné, že by se některé kmeny dříve rozšířené obří rasy stáhly před současnou populací na pustá místa a tam přežily?

V roce 1930 zmizeli všichni obyvatelé eskymácké vesnice Angikuni na severu Kanady. Ve stejné lokalitě žijící Indiáni prohlásili, že je unesl z lesů přicházející Wendigo, o němž nesmějí nic víc sdělit. Kanadská jízdní policie pátrala, avšak zmizení třiceti obyvatel zůstalo neobjasněno. Po Eskymácích zbyli ve vesnici psi, kteří ve svých kotcích zahynuli hladem. Je nemyslitelné, že by je Eskymáci nechali zajít, psi byli téměř členové rodiny. V domech zůstaly i pušky. Jít někam bez nich? Nesmysl. Wendigové se prý v dobách hladu živí i lidským masem.

A zde příběh z roku 1930 navazuje na zápis z roku 922. Tehdy se arabský diplomat celým jménem Ahmad ibn Fadlān ibn al-Abbās ibn Rāšid ibn Hammād ve Skandinávii setkal s rasou obřích kanibalů zvaných Wendolové. Všimněme si podobnosti jejich jména s kanadským Wendigem. Wendelové byli dobrými jezdci na koních a zde žijící Vikingové se jim vyhýbali. Náčelník Vikingů Buliwyf získal do vlastnictví wendolský meč. Tato zbraň prý byla vysoký jako dospělý muž.



Původ obrů

Teorií je několik. Buď Neandrtálský člověk nevyhynul před 30 000 lety, jak praví historie, ale stáhl se do neobydlených divokých oblastí a tam… se nutně musel dál vyvíjet! Proto se pochopitelně naučil jezdit na koni, vyrábět a používat meče a další nástroje. Jediné, co nám brání přijmout tuto teorii, je dogmatické lpění na tom, že neandertálci vyhynuli. A co když ne?

Další možnost původu je biblická, potažmo kosmická. Pokud bychom věřili teorii o andělích svržených Bohem z nebe a jejich obcování s lidskými ženami, mohli bychom uvěřit existenci Nefilim – míšenců andělů a lidí.

Tyto bytosti byly prý velké a silné. Chystaly se ovládnout svět. Lidé se však ukázali jako expanzivnější. Bůh prý uvěznil Nefilim v podzemí. Přívrženci teorií mimozemského života na tomto místě dodávají, že potomci andělů by mohli být mimozemského původu. V dějinách by prý bytosti s vyšší technologií byly pokládány za bohy nebo jejich potomky. Však i Goliáš je obrem, jehož symbolicky porazil bojovník David kamenem. David je představitelem lidstva a kámen se dá vyložit jako podstata Země. Od té doby Země patří lidem. Ale co když někde žijí další Goliášové?

Byly časy, kdy Čechy, které tehdy ještě neměl kdo pojmenovat, oplývaly něčím jiným: slanou vodou a podivnými mořskými tvory. Více v článku Když Čechy byly mořským dnem