Slované a Germáni oslavovali Velikonoce pohanskými tradicemi, kdy příroda konečně procitla ze zimního spánku. Není divu, že jsou dnešní zvyky pohanského původu. Už ve starověkém Egyptě byla tato doba spojena s jarem a plodností. Velikonoce lze vyložit jako vzkříšení, růst, velký den, velký oheň. Velikonoční doba vrcholí letnicemi, svátkem Seslání Ducha svatého. Na Velikonoce se připravujeme od Popeleční středy, tj. 40 dní předem.

Znáte symboly Velikonoc?

Kříž je klíčovým křesťanským symbolem, protože byl na něm Kristus ukřižován. Tento krutý a ponižující akt smrti byl určen pro největší provinilce.

Beránek je v židovské tradici Izrael viděn jako Boží stádo, které vede Hospodin. Židé pojídají beránka z důvodu připomínky vysvobození z Egypta. Beránek je symbolem Krista, kdy je beránkem on, a obětuje se za spásu světa.

Svíce, paškál, se zapaluje od velikonočního ohně, který připomíná vítězství Ježíše nad temnotou a smrtí. Svíce je v podstatě znamením života. Paškál hoří během Velikonoc až do letnic, ale i při křtu.

Vajíčko je rovněž symbolikou života, protože představuje zrození. Jinde ve světě je vajíčko spjato s plodností, životem i vzkříšením. Na Velikonoce se barví kraslice především červeně, tím se připomíná krev a utrpění Krista. V období půstu se vejce nesměla konzumovat, tedy celých 40 dní.

Kočičky představují palmové ratolesti, jimiž vítali lidé z Jeruzaléma příchod Krista. Jejich svěcení probíhá na Květnou neděli a jejich popel se používá o Popeleční středě. Zajíček má svou tradici již v předkřesťanských dobách. Jednoduše oslavoval svátek jara. Křen symbolizuje hřebíky anebo hořkost utrpení Krista, proto se konzumuje na Velikonoce křen v Polsku, Rakousku i Slovinsku.

Mléko s medem značí dvojjedinost Ježíše. Pokud se jedná o formu v jidáších, symbolizuje provaz Jidáše Iškariotského.

Svatý týden

Tento největší křesťanský svátek má nejdelší přípravu, která vrcholí Pášijovým či Velkým týdnem. Začíná na Květnou neděli, pokračuje Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Božím hodem velikonočním a Velikonočním pondělím. Období předcházející Svatý týden je spojeno s půstem, mlčenlivostí, klidem, tichem a soustředěním. Na Modré pondělí začínaly dříve studentům prázdniny a na Šedivé úterý se uklízelo a vymetaly se pavučiny. Tyto dny byly takřka nevýznamné.

Popeleční středa, které se říkalo i škaredá, byla dnem, kdy Jidáš na Krista žaloval. Lze ji definovat jako Sazometnou, to se vymetávaly saze z komína. V tento den se nemá člověk mračit a škaredit.


Zelený čtvrtek je dnem odpuštění. Lidé se modlili a omývali se rosou, která měla zabránit onemocnění šíje a jiným neduhům. Uklízelo se a odnášelo smetí na křižovatku. Jen tak se nezdržovaly v domě blechy. Na Zelený čtvrtek odlétaly zvony do Říma o opět se rozezvonily na Bílou sobotu. Místo zvonů byly ulicemi slyšet řehtačky a klapačky, které jsou jistým symbolem Velikonoc. V tento den se objevují na stolech jidáše, dříve se toto pečivo mazalo medem.

Velký pátek byl dnem největšího zármutku. Dodržoval se striktní půst a výzdoba kostelů byla skromná a písně se zpívaly bez hudby z varhan. Ozývaly se řehtačky a děti honily Jidáše. Na Velký pátek se nesmí prát, pracovat na zahradě, kopat do země a prát prádlo. V tento den se otevírala zem a ukazovala své poklady. Lidé se omývali vodou pro zdraví a vykrápěli chléb dobytku.

Na Bílou sobotu, ještě před východem slunce, se muselo vše uklidit. Pekly se mazance, beránci a chleba chlapci vyráběli pomlázky, zdobila se vajíčka a vázaly se březové větvičky.

Boží hod velikonoční symbolizuje zmrtvýchvstání Krista, ke kterému došlo ze soboty na neděli. V neděli se pojídaly vejce, mazanec, beránek, klobás, nádivek, chleba a pilo se víno.

Velikonoční pondělí se nazývá i Červené pondělí. Koledníci vycházeli ráno z domů a šmigrustovali děvčata pomlázkami, jen tak z nich vytáhli nemoc a lenost. Za odměnu dostali vajíčka a cukroví proutí z pomlázky mělo životadárnou sílu. Vymlácená děvčata tak dle pověr omládla!