Všichni víme, že když se budeme po celý Štědrý den postit, možná uvidíme zlaté prasátko. Tato pověra nejspíš souvisí s jiným zapomenutým zvykem – u starých Keltů a Skandinávců bylo prase nebo divočák symbolem plodnosti a dobré úrody. V některých oblastech se proto dodnes peče koláč ve tvaru prasete nebo prasečí hlavy.

Ve Francii zase patří na vánoční stůl kromě jiného zákusek zvaný „vánoční poleno“, který svým tvarem skutečně připomíná kus dřeva. Je to nejspíš pozůstatek jiného zvyku ještě z pohanských časů – a tím bylo pálení opravdového vánočního polena! Na oheň, kterým muselo hořet po dvanáct dnů a nocí, dohlíželi kdysi v dávných dobách staří keltští druidové. Do dob druidů a antického Říma sahá rovněž tradice jmelí – a zvyk líbání pod touto posvátnou rostlinou pro přivolání a udržení lásky!


Ve Skandinávii se na Štědrý večer podává pudink nebo dezert, v němž je ukryté jedno jediné mandlové jadérko. Ten člen rodiny, který tuto mandli ve své porci nalezne, se může v nadcházejícím roce těšit na obrovské štěstí!

Když budeme cestovat do vzdálenějších zemí, objevíme další zajímavé tradice. V některých částech Indie se dává na střechu domu olejová lampička, která má svým světlem přivolávat návrat slunce a dlouhých letních dnů. A víte, jaké vánoční stromečky si zdobí indičtí křesťané? Banánovníky nebo mangovníky! Trochu vtipně by na nás působily rovněž australské Vánoce, které se slaví podobně jako u nás – až na to, že na jižní polokouli je teď léto v plném proudu!

V pravoslavných zemích se Vánoce slaví až 6. a 7. ledna – tento termín má původ v dávných dobách ještě před gregoriánskou reformou kalendáře. Vánoce třeba v Rusku se až na termín příliš neliší od těch našich – dárečky však dětem naděluje Děda Mráz společně se svojí pomocnicí Sněhurečkou a tradiční večeře má neuvěřitelných 12 chodů, přičemž každý stolovník musí všechny z nich alespoň ochutnat!