Někteří živočichové mají schopnosti, které přesahují běžné smysly lidí a jsou navíc vybaveni telepatií, předtuchou a výjimečným orientačním smyslem. Mají přirozeně tuto vlastnost v genech, stejně jako my lidé. Jenže my jí nevěnujeme pozornost a tak postupně slábne, zatímco zvířata ji běžně používají, tím ji posilují a je pro ně nezbytnou součástí každodenní reality.

Nedovedeme si to vysvětlit

Vzdálenost mezi člověkem a živočišnou říší není tak propastná, jak se domníváme. Šimpanzi vytvářejí vlastní kulturu, velryby komponují originální skladby, vrány se poznávají v zrcadle a papoušci žijí v hejnech s komplexní sociální interakcí. Jak mohou ptačí nebo rybí hejna měnit směr, aniž by se mezi sebou domlouvali? Jejich reakce jsou příliš rychlé na to, aby jedinec v hejnu sledoval pohyb druhých.

Člověk je také živočich. Už lidé doby kamenné byli schopni přežít v nebezpečí. Napojeni duší na přírodní energie dokázali to, co nám je dnes neznámé. Řídili se instinktem a intuicí a dorozumívali se na dálku telepaticky. Věděli, že duchovní podstata je neoddělitelnou součástí krajiny.


Můžeme se od nich učit

Mnoho druhů zvířat vytuší nebezpečí a opouští své území dlouho před blížící se katastrofou. Sloni v Thajsku se před vlnou tsunami vydali na vyvýšená místa mnohem dříve, než lidé dokázali tuto obří vlnu zaregistrovat. Zvířecí predátoři zase jako lovci ochromují svou kořist tím, že ji zhypnotizují. Vysílají mentální energii a oběť tím znehybní. Záhadou je i neuvěřitelný orientační smysl některých živočichů.

Magické obřady dávných domorodých lovců pro úspěšný lov měly silný účinek. Obrazy zvířat v jeskyních nejsou uměleckou galerií, ale rituálními kresbami, napomáhající zdařilému lovu. Lovci své napětí odreagovali, vzbudili v sobě víru ke zdaru akce a vyráželi na lov klidní. Snížili tak telepatické varování zvířat, která zůstala na místě, místo toho, aby utekla jinam. Vzrušeným lovcem by totiž byla varována. I dnešní lovci vědí, že kdo je dychtivý, nebývá úspěšný.

Jak jim jen porozumět

Zvířata s námi komunikují a snaží se nám sdělovat informace. Musíme se naučit jim porozumět a přestat si myslet, že jsme pány tvorstva. Každý den vám ptačí zpěv za svítání může navodit pocit pohody a vnitřní harmonie. Musíte ho ale poslouchat alespoň pár minut denně. Přispívá k harmonické rezonanci celé přírody, tóny se mění v jiné druhy energie, využívané vším živým i neživým.


Komunikace se zvířaty může být i životně důležitá. V knize Jima Corbetta Tygři z Kumáonu se dočteme: "V právě uvedeném případě jsem tygřici ani neviděl, ani neslyšel, ani mi její přítomnost neprozradil nějaký pták nebo savec a přesto jsem beze vší pochyby věděl, že je přede mnou nahoře ve skalách."

Domácí mazlíček vám může zachránit život

Máte někdy dojem, že vám vaše zvířecí zlatíčko čte myšlenky? Třeba když předem vycítí, co se bude dít, aniž by o tom mohlo vědět a když o tom dokonce nemáte nejmenší ponětí ani vy? S úžasem zjišťujeme, a my milovníci zvířat to tušíme už dávno, že nám rozumějí lépe, než si připouštíme.

Mezi domácím zvířetem a námi existuje neviditelné pouto. Šestý smysl zvířat se nemýlí. Vědí s předstihem, že se vracíme domů, kdy přijde krmení, kdy půjdeme na procházku nebo k veterináři.

Mimosmyslová komunikace nám může pomoci. Psi nás varují před blížícím se nebezpečím jako citlivý detektor. Vycítit ohrožení patří k jejich dokonalým smyslům. Když vás čtyřnohý přítel neodbytně tahá za nohavici, kňučí a pobíhá zoufale sem a tam, věnujte mu pozornost a pokuste se pochopit, co se vám snaží sdělit.