Propíchnuté břicho a další lapálie

V Čechách na děti útočily Šperechty! Chodily na Štědrý den, a kdo nedodržel půst, tomu nejen rozpáraly břicho, ale vycpaly ho koudelí! Nosily s sebou figurínu a svůj obřad názorně předváděly. Existuje popis Šperechty z roku 1418. Má zlatou hlavu, cínové oči, měděné uši, železný nos, stříbrnou bradu a olověný krk. Se Šperechtou chodil někdy Šprecht. Kontroloval dodržení půstu probodnutím břicha, až druhý konec bodáku vylezl ze zad.

Ze stejné rodiny zřejmě pocházel Žber! Přijížděl na vozíku taženém dvěma osly a vezl pytle s koudelí. I jeho vhled působil jako obrácený džber pokrytý bujnou koudelí a s vyvalenýma očima. Podle svých příbuzných strašidel páral a vycpával. Potrestanému dopřál celý pytel koudele, aby byl nacpaný dokulata, když nechtěl dodržovat půst!

Z jiného rodu je Čaputa. Je mrňavý, ale má obrovskou sílu a je vzteklý. Chodil po moravských dědinách od Štědrého večera až do nového roku. Když potkal „výrostka“, což znamená někoho v pubertálním věku, preventivně ho zbil býkovcem až do krve, aby nepáchal nepravosti a zdárně rostl. Možná by mohl některým výrostkům i dnes alespoň zahrozit!


Ometačky jsou zakulacené báby v černém oděvu. Na hlavě bílý šátek stažený do čela, obličej nikdy není vidět, jen obrovský roh. Lidé se jich bojí, ale kdo je pustí dovnitř, dobře udělá. Ometačka dojede ke kamnům nebo k peci, což je, jak známo, srdce domu, omete ho třikrát březovou metličkou a popřeje: „Ve jménu otce i syna i ducha svatého, ať vám dá Pán Bůh šťastný nový rok.“

Babizny jsou také docela zahalené, nosí s sebou husí křídlo a kyblík s kolomazí. Žádají: „Dejte holky nebo vdolky!“ Kdo nechce dát dceru, podaruje je vdolky. Kdo nedá nic, tomu pomažou dům kolomazí, aby trefily, kam mají v noci pro holku dojít!

Klovcová bába chodí mezi Štědrým dnem a Novým rokem. Prochází se za setmění, je vidět jen temný stín. A ten stín mluví. „Já jsem klovcová bába a chodím mezi Štědrým dnem a Novým rokem a mučím zlobivé děti. Některé stačí jen tak vyděsit, aby se bály…“

Kališové jsou koledující bytosti, které chodí po domech na Štědrý den před východem slunce. Mají bílý rubáš, zlatý čepec a v ruce zlatou kosinku. Rádi dělají ocbchody. Dají vám třeba kamínek, ale na oplátku chtějí něco dobrého nebo cenného. Je radno mít u postele připravenou nějakou věc na směnu, protože co by jinak provedli s tou kosinkou?


Strašidla zlá, i hodná

V Norsku má mít každý o svátcích pod postelí nabitou zbraň. Večer před Štědrým dnem Nor vystřelí preventivně do vzduchu! Proč? O Vánocích totiž čarodějnice kradou košťata a smetáky, aby na nich mohly pořádat své reje. Proto mají Norové košťata dobře zamčená v komoře. Výhodou je, že o svátcích nemusejí uklízet.

V Itálii naděluje dárky čarodějnice La Befana. Je hrozitánsky škaredá a při pohledu na ni se každé dítě rozbrečí. Na rozdíl od těch Norských je však hodná. Prý kdysi nesla dárky nově narozenému Jezulátku a dorazila pozdě. Od té doby hledá po světě malé děti a obdarovává je.

V Portugalsku při vánoční večeři prostírají lidé talířky navíc – pro duše mrtvých. Věří, že jejich mrtví s nimi sedí u jídla pospolu. Na noc se talířky neuklízí – a jídlo z nich někdy do rána opravdu zmizí!