Zimní slunovrat sledovali naši předkové evidentně nejdříve ze všech vesmírných úkazů. Probíhaly v jeho jméně oslavy předků a přírody odnepaměti po celé planetě. Nejstarší zmínka na Slovanském území se dochovala z 10. století, z něhož se zachovaly také unikátní kamenné kalendáře a náboženské stavby. Pradávná tradice oslavovala zrození boha Slunce a hlavní obřadní činnosti se prováděli 24. prosince. Později byly nahrazeny křesťanskými Vánocemi.

Slunce se nám vrací nejdelší nocí

Zimní slunovrat nastává ve chvíli, kdy se naše Slunce ocitne na nejjižnější poloze hvězdné oblohy, na obratníku Kozoroha. 21. prosince prožijeme tu nejdelší noc a životodárná síla Slunce bude v tuto chvíli nejslabší z celého roku. Nastane sluneční znovuzrození a od tohoto dne bude jeho moc stále sílit a prodlouží naše dny.



Duše zemřelých mají na Vánoce volný vstup!

Období zimního slunovratu otevírá bránu mezi naším světem a silami podsvětí. Duše zemřelých se svobodně pohybují po světě. Naši předci měli proto ve zvyku při štědrovečerní večeři prostírat u stolu i pro své mrtvé příbuzné.

Hranice je však otevřena nejen pro příznivě smýšlející duše. Nejvhodnější ochranou je posvátný oheň, atmosféra přátelství a radosti. Proto na Štědrý večer zapalujeme svíčky a probouzíme lásku v kruhu rodiny nejsilněji z celého roku. V tento nebezpečný den bez sluneční ochrany je nejpotřebnější. Žádná nečistá energie však neuškodí tam, kde panuje láska!