Symboly Svantovítova kultu

Nejvíce byl tento kult rozšířen na ostrově Rujána. Slovanští pohané se zde vyznačovali velkou nenávistí ke všemu křesťanskému. Nepřátelé však o nich mluvili s velkou úctou, neboť vyznavači Svantovíta byli lidé velice uctiví, starali se o staré a nemocné a jejich morální hodnoty byly na vysoké úrovni. Kněží dbali, aby mezi pohany vládla harmonie a soulad, tak jak si to jejich vládce a bůh Slunce Svantovít přál a držel i nadále nad nimi ochrannou ruku.

Pohané provozovali „bílou magii“, která byla plná pohostinnosti, vzývání Slunce a ohně. Zároveň existují pověry, že Svantovítovy kněžky byly zázračné léčitelky a věhlasné věštkyně. Pokud tedy bylo nejhůře, vydávaly se za „bílými čarodějkami“ dokonce i křesťané ještě dlouho poté, co byl kult vyhlazen, což svědčí o tom, že Svantovítovi příznivci sloužili svému pánu i nadále.

Nejznámějším symbolem Svantovíta je kůň – Bělouš. Díky tomu se Svantovít mnohdy označuje za Bělboga. Bílý kůň byl často používán i při věšteckých rituálech. Pokud vyznavače kultu čekal válečný boj, vyvedl kněz bělouše a nechal ho překračovat kopí zabodnuté do země. Dalo se tak zjistit, zda bude boj úspěšný, nebo ne.


Červený kohout plaší temné síly

Se slovanskou mytologií úzce souvisí kult ohně. Oheň měl pro naše předchůdce mystický, očistný a pozitivní charakter. Hospodyně se každý večer modlily k Svantovítovi při rozdělávání ohně a samotný popel sloužil k tajemnému a velmi účinnému věštění. Ženy, které tyto rituály uměly provádět, se těšily velké úctě a byly znamenitými léčitelkami.

Se slunečním kultem a ohněm souvisí i atribut kohouta. Možná si vzpomenete na spoustu českých pověstí, kdy chudého chasníka, rybáře, či mlynáře zachránilo ranní kokrhání před jistou smrtí, čertem, či samotným Ďáblem. Kohout byl symbolem Svantovítovým, a komu chtěl, tomu ho poslal na pomoc, neboť kohout vítal vysvobuzující Slunce a odháněl temné síly noci a jejich svodů. Slovní spojení „červený kohout“ dodnes značí výraz pro oheň. Málokdo však dnes ví, že se opravdu jedná o pozůstatek pohanského symbolu.

Na svatého Dyndy, to nebude nikdy

Velice staré a známe pořekadlo, které rovněž souvisí s pohanskou mytologií. Určitě vás však nenapadlo, že je to původně zkomolenina svatého Vindy, což je údajně právě Svantovít. Svantovítův kult a jeho sláva daleko přesahovala slovanské území. Své příznivce měl Svantovít po celém světě a jeho učení u nás přetrvalo ve znalostech babek kořenářek zejména v pohraničních oblastech se Slovenskem, kde byl dobrotivý kult Svantovíta uznáván nejvíce. Znalosti a přežitku tohoto kultu jsou tedy dobře známé dodnes, i když je jeho existence i moc „bílých čarodějek“ opředena rouškou tajemství.