Zlý pohled a ochrana před ním

O moci zlého pohledu se vedly spekulace už v dávných dobách. Tradovalo se, že takový pohled dovede přivodit nemoc, neštěstí, ztrátu života nebo prokletí. Jednalo se vždy o přímý pohled z očí do očí. Zlý pohled byl sycen nenávistí, na druhého jako kdyby v tu chvíli z jeho očí šlehaly plameny nebo blesky.

Obrat, který nalezneme v knihách, že někdo do někoho zabodl pohled, tak nebyl ani příliš nadsazený. Ten koho, se takový pohled v tu chvíli dotkl, byl většinou doopravdy zasažen a vryl se mu do duše. Subjektivně pak mohl pociťovat strach a stres, nevolnost nebo se mu mohla zatočit hlava.

Další účinky zlého pohledu jako nemoc, neštěstí či prokletí jsou již diskutabilnější, ale minimálně v oblasti autosugesce mohlo takovéto setkání očí přinést velmi negativní dopady. Člověk si pak mohl namlouvat, že se mu stane něco hrozného a tím, jak na to stále myslel k sobě přivolával samé negativní věci.


Podobně fungovalo i vracení si zlého pohledu v představách zpět včetně stresové reakce na něj. To se pak negativně začínalo podepisovat na tělesném zdraví. Proto není divu, že naši předci hledali před takovým to pohledem ochranu. A chránit chtěli třeba i dobytek – totiž byl ke zlému pohledu, kterému se dříve říkalo spíše uhranutí, také náchylný. U něj se uhranutí projevovalo apatií nebo naopak divokými reakce, ztrátou plodnosti či života. Ideální ochranou před uhranutím byly například švestkové větvičky, které se věšely nad okna nebo nad dveře. Stejně tak účinný byl třeba i bobkový list. Lidé také jako ochranu před uhranutím používali různé ochranné amulety.

Setkání duší

Pohledem s opačným nábojem, je pohled, při kterém se setkají nejenom oči, ale i duše. Je zvláštní, že tento typ pohledu se nám může podařit s někým naprosto neplánovaně, s někým koho třeba ani neznáme.

Stačí jít po ulici a v tu chvíli se to stane, oči se setkají, pohledy zajiskří a nám se v duši rozlije teplo. Trochu to připomíná flirtování, ale i když to se pak může na základě toho vyvinout, toto setkání duší nemusí probíhat jenom mezi mužem a ženou a nutně nějak souviset se sexuální přitažlivostí.


Tento typ nečekaného setkání skrze oči a porozumění beze slov se často stane mezi dvěma ženami, dvěma muži, mezi dítětem a dospělým nebo třeba mezi mladým a starcem. Jako by v tu chvíli mezi těmi dvěma vzniklo jakési neviditelné pouto porozumění, které probíhá beze slov a obvykle je doprovázeno i úsměvem.

Nikoliv však tím klasickým zdvořilostním, ale oním spontánním úsměvem, při kterém se zapojí i lícní svaly a při které září i oči. Následky podobného setkání očí jsou stejně jako u zlého pohledu cítit na těle i na duši, jen se projevují v kladné škále. Může se nám rozbušit srdce jako po nějaké radostné události či zajímavém dobrodružství, pocítíme příval energie a radosti. Děti mohou mít chuť poskakovat, a i dospělé to svádí k tělesnému projevu. V duši pak cítíme, že se nám přihodilo něco pěkného, co nás obohatilo a že je ten svět celý nějaký lepší.


Hra pro dva

Zajímavostí je, že podobné setkání pohledů a příval pozitivní energie nemá žádné rozumové opodstatnění, nebo důvod, a proto ho většina lidí skrývá – před svým protějškem nebo jinou osobou, která je v tu chvíli poblíž.

Logické je to v případě toho, kdy se bojíme, aby naše drahá polovička nežárlila a někdy se můžeme cítit i provinile, přestože niterně víme, že toto setkání nemělo s touhou po záletech nic společného.

Touha nechat si zážitek z krásného setkání pohledů pro sebe však převládá i u jiného doprovodu, ať již to někdo z rodiny nebo přátel, většinou nevíme, jak bychom, co se odehrálo vlastně vysvětlili, nebo popsali. V danou chvíli totiž promluvila duše a těžko pro to, co se odehrálo, hledat slova.