Vodní panna

Vrba koření nejen v zemi, ale i ve vodě. Voda znamená city, a těm vládne Luna. Největší moc má vrba za úplňku, ale tím nemyslíme jen a pouze měsíčnou noc, ale i den nebo období, kdy se úplněk odehrává. Tento strom se podobá dívce s dlouhými vlasy, která se sklání nad vodou. Protože tato pozice lidem připomíná klečící dívku ve smutku, sázejí ji i na hřbitov k hrobkám. Za to ale vrba nemůže. Voda je nositelem života, nikoliv smrti, je to krev kolující v žilách světa.

Duch vrby je velmi živý a neposedný, někdy se odpoutá od stromu a tančí po loukách. To jsou ty známé vodní panny, rusalky a víly z legend a pohádek. Ony tu jsou, alespoň pro citlivé lidi, kteří je umí vidět či vycítit. Duch vrby velmi rád komunikuje, a jako správná žena plná síly miluje drby. Vrba má ráda novinky, možná ani ne tak ze světa šoubyznysu nebo politiky, ale prostě jen z vašeho života. Když s ní jednou pohovoříte, očekává, že přijdete zase. Chce si s vámi znovu povídat, znovu slyšet, co je u vás nového a co vám jde hlavou. Vzpomínáte na příběh o Králi Lávrovi, jenž napsal Karel Havlíček Borovský? Autor si příběh nevymyslel, čerpal z lidové pověsti. Vrba má nastražené uši pro každé vaše slovo – a je zvědavá. Pokud k ní půjdete, pamatujte na to, že vás očekává znovu a znovu. Za navázaný vztah se však odvděčí.


Vrba a vodník

Vodník je pradávným duchem vody. Podle pohádek sedal při měsíčku na vrbě a šil boty. No, v lidovém podání je znát velmi důrazná snaha vodníka nějak polidštit a udělat z něj hodného bracha. V podání starých Slovanů a Keltů však takový nebyl. Byl to vodní bůh, velký šibal, rozmarná bytost, která se řídí jen city a náladami. Někdy nahnal rybářům hejno ryb do sítí, jindy někoho utopil. Vodjanoj, vodowik, muk, to jsou jeho stará jména. Měnil podoby a bral na sebe vzhled koně, býka, zajíce, ryby, jak se mu jen zachtělo. Nesnášel týrání zvířat a sedláka, který zbičoval koně nebo volka zapřáhnutého v povozu, vždy ztrestal. Pohanští předkové měli před vodníkem velký respekt a věděli, že vrba je něco jako jeho trůn, avšak živý, s vlastním vědomím. Nosili stromu oběti, třeba i polovinu zabitého prasete, aby neohrozil mlýny a vesnice záplavami a nestahoval děti pod vodu. Vypráví se, že vodník věšel na vrbu cetky a stuhy, aby přilákal hezká děvčata. Vodník se totiž tuze rád ženil, byl to velký sukničkář. Ovšem ty stuhy a cetky mu přišít nemůžeme.

Na vrbu je věšeli naši prapředci. Vždy, když člověk o něco vrbu požádá, měl by pěkně poprosit, a poté, až se přání splní, přijít ji potěšit tou dobrou zprávou a pověsit na vrbu dar. Nebo jej dát už předem, jako malý úplateček. Možná, že je vrba marnivá a chce se zdobit, ale spíš ne. Stuha nebo ozdoba je prostě symbol, který dáváte ve hmotě nehmotné bytosti. Ona cítí jeho význam – a ví, že s ní jednáte s úctou. To právě chce. A pokud s úctou jednat neumíte, raději se k vrbě ani nepřibližujte.


Královna srdcí a citů

Pokud přijdete k vrbě a začnete s ní rozmlouvat, ona odpoví. Osloví přímo vaše srdce. To, co cítíte, ještě znásobí. Proto dávejte pozor, zda nepociťujete zlobu a vztek. Všechny ostatní city a emoce nejsou průšvih, dokonce i znásobený smutek vykulminuje a poté přejde. Ale destruktivní city pod vrbou nedoporučujeme. Pokud chcete někomu odplatit zlé zlým, neodpustili jste, pak nechoďte k vrbě dřív, než se vyčistíte. Vaše zloba by ve vás vzrostla a způsobila amok nebo nemoc.

Vrba vám dá ochutnat vaší vlastní medicíny, je zrcadlem vašeho podvědomí. Proto je také báječný terapeut. Nemějte však z vrby strach. Jsme příbuzní, vodu máme v sobě všichni, a my lidé dokonce hodně. Až dvě třetiny naší bytosti tvoří posvátná voda. A voda se s vodou domluví. Nestrachujte se, že máme všichni v sobě různé, i ne příliš dobré emoce. Voda – a vrba – to vědí. Pokud toužíte po lásce a harmonii s lidmi a přírodou, vrba si vás oblíbí a promine vám všechny nedostatky. Zazpívejte jí některou z lidových písní o vodě, potoku, splavu či řece… Píseň vás vyladí na čistou emoci – a to je jazyk stromů. Pak na chvíli ztichněte. Naslouchejte svému dechu a šumění listů. Uslyšíte vzkaz, který je jen pro vás. Domů odejdete s myšlenkou či pocitem, na kterých se dá budovat.

První, úvodní článek - Rozhovory ze stromy - najdete ZDE: ROZHOVORY ZE STROMY: OTEVŘETE SE!