Tak se stalo i v onen osudný den, ve svátek svatého Konstantina a Heleny, ke konci května. Poněkud otlučeným fiatem, co toho měl už dost za sebou, vyrazili krátce po desáté. Melina ještě před domem zavolala příbuzným, že už vyrážejí, ať s nimi počítají na oběd. Jen pár kilometrů za městečkem se Melinin mobil ozval znovu. Volala teta Sofia, že sousedé už chystají bubny na večer a strýc Stavros s chlapci připravují žhavé uhlí, po kterém se bude po setmění chodit. Za nějakou půlhodinku volala Sofia znovu. Chtěla vědět, kudy právě projíždějí. Jenže odpovědi se nedočkala. Telefon vyzváněl, nikdo ho ale nezvedal. Zkoušela to dál mnohokrát. Někdy telefon na druhém konci zvonil, jindy automatický hlas tvrdil, že volaný je nedostupný.

Nazarios a Melina toho dne do vsi nedorazili ani k obědu, ani k večeři. Začala po nich sháňka. Zalarmovaná policie nehledě na svátek projela trasu několikrát. Navštívila i prázdný dům v Elatei, ale po Petridisových žádná stopa. Hledání trvalo dlouhé tři dny. Zapojila se i armáda. Pořád bez výsledku. Rozuzlení přinesl až čtvrtý den, kdy se našlo auto i těla.

Bílý fiat stál v poli vedle silnice na půl cesty mezi Elateiou a vesnicí. Vedla tudy rovná asfaltka. Střižená jako podle pravítka. Stromy podél cesty nestály. Bylo to víc, než divné. Policejní hlídky tudy v rámci pátrání projely v noci i ve dne mnohokrát a nikdy si auta v poli nevšimli. Přitom přehlédnout se prostě nedalo. Hlavou vrtal i fakt, že se nenašlo místo, kde auto z cesty sjelo. Stopy pneumatik prostě chyběly. Jakoby vůz cosi zvedlo ze silnice a postavilo ho do toho pole.



Tělo Nazariose našli za volantem, Melina ležela asi deset metrů před vozem. Na tělech nebylo žádné viditelné zranění, divné ovšem bylo, že oba měli tváře spálené a tam, kde pokožku nechránil oděv, byla kůže jakoby sežehnutá sálajícím sluncem. Přitom květnové sluníčko v místě takovou sílu rozhodně nemá, nehledě na to, že posledních pár dnů bylo pod mrakem.

Další záhadu přinesla nařízená pitva. Oba Petridisovi zemřeli v důsledku totální dehydratace organismu! Neuvěřitelné už i proto, že v kabině auta se našly dvě jedenapůllitrové láhve plné vody a také termoska s kávou. Navíc. Ani ne pětset metrů dál stála benzínová pumpa s malým občerstvením, otevřeným nonstop. Co se tedy ten osudný den stalo? Řekové nejsou nijak nakloněni mystice. Hledali racionální vysvětlení. To se ale najít prostě nedalo. Nabízela se sice za vlasy přitažená teorie o nechtěném cestování v prostoru a čase, ale kdo by ji věřil? Řecká záhada tak dál zůstává otevřenou!