Podzemní labyrint pod kaplí

Velmistr řádu templářů, Jacob de Molay, se zdržoval na Veveří roku 1304, dva roky před smrtí Václava III. V té době se templářští rytíři rozprchli do celého světa, aby se zachránili před čistkou francouzského krále Filipa Sličného, který se cítil kvůli templářům ohrožen. Filip měl jednoduchý plán přesídlit centrum církevní moci – sídlo papeže – do Avignonu, podle jednoduché úvahy, kde je papež, tam je moc. Uplatit církev, aby mu vyšla v jeho plánech vstříc, to byla v té době opravdu dost drahá záležitost.

Filip Sličný byl později zklamán kořistí z templářského majetku, tudíž pojal domněnku, že templáři svůj věhlasný poklad museli někam ukrýt. Podezřelé bylo, že právě v tu dobu najalo bratrstvo na Veveří dělníky na stavební práce. Pod kaplí panny Marie vznikla tehdy síť podzemních chodeb. Archeologové zde našli lidské pozůstatky, některé i se pusou provrtanou v čelistech. Zřejmě zde templáři likvidovali dělníky, aby nemohli vyzradit umístění tajných sklepení. Jiní byli zazdění v dutinách za kamennými stěnami, další zakopaní v zemi. Proto se už v této době začalo povídat, že templářský poklad z Francie by mohl být zde.


Krádež klášterního pokladu

Další skandální událost vrhla na Veveří stín. V noci ze 4. na 5. srpna 1306 vyjela z nedalekého kláštera Porta Coeli kolona vozů. Každý vůz táhli silní koně a měli s vozy co dělat. Bylo jich třináct. Kolona zastavila na Veveří a ozbrojenci začali z vozů vykládat postavy v životní velikosti zahalené bílým plátnem. Nosili je do podzemního labyrintu. Jednalo se prý o stříbrné sochy apoštolů a Krista, které byly do té doby ukryté v klášteře.

Bez vědomí papeže se nesmělo na tento poklad sahat, ale mladý král byl naveden, aby o poklad požádal pro účely polského tažení. Dostal svolení. V osudnou noc za králem přišli do Olomouce dva poslové, kteří se prokázali klíči od sklepů Porta Coeli. Prý přijeli předat králi klíč od pokladu, aby si jej mohl vyzvednout. Jak to dopadlo, už víme. Ti dva muži s klíči byli zrádci, krále zavraždili a klíče od pokladu Porta Coeli předali templářům. Třináct zářivě stříbrných soch prý spočívá dodnes v podzemí hradu Veveří mezi rakvemi templářských rytířů.

Plánky a stopy

To, že se na Veveří skrývá poklad nezměrné hodnoty, vlastně dokázali svým jednáním i nacisté, kteří zde ubytovali svůj školící štáb, ba i komunisté, kteří sem pouštěli pouze jednotky SNB. I oni zřejmě doufali, že se jim poštěstí poklad objevit.


V sedmdesátých letech byla poblíž hradu vykopána mramorová deska s mosaznými body, mezi nimiž se prostíraly jakési souřadnice ve tvaru pavího ocasu. Měla to být navigace, jak najít templářský poklad. Dodnes je zachována fotodokumentace tohoto plánku, ovšem mramorová deska se ztratila. Držet ji v ruce bylo stejné, jako držet templářský poklad, a tak není divu, že po ní byla sháňka. Kdo ji asi má? Ještě jeden člověk měl poklad na dosah: Hrabě Prosper. V roce 1782 shodil blesk kovovou báň z věže a po dvoře se rozlétly plánky podzemí.

Mezi nimi byla i na pergamenu psaná báseň:
"Nyní ale chová poklad páv,
když den noci nejméně je práv,
když patnáctá je orloji
ohon páva na pokladu stojí."

Z těchto veršů lze vyvodit jisté závěry. Den je nejkratší 21. 6. v době Slunovratu, tudíž je nejméně noci práv. Patnáctá hodina ve středověku znamenala patnáct hodin po západu Slunce, to vychází kolem desáté dopoledne. Pak je tedy zřejmé, že kam ukazuje páv svým ocasem v letním Slunovratu v deset dopoledne, tím směrem bychom měli hledat poklady.

Hrabě Prosper, tehdejší majitel Veveří, chápal plány i báseň jako šanci z nebes a provedl důkladné pátrání. V podzemí objevil krypty s pochovanými templáři a dvanáct rakví jeptišek, po stříbrných sochách však nenašel ani stopy. Templářský poklad na Veveří na svého objevitele teprve čeká.