Erhard Hackl jezdil do městečka každé prázdniny. Nehledě na to, že mu už bylo sedmnáct. Měl to tam rád a u prarodičů se cítil vždycky dobře. Čas trávil s vrstevníky, no možná trochu víc s přítomnými děvčaty. Zvláště Inga se mu líbila. Vyrazil s ní i na místní diskotéku. Dobře to nedopadlo. Domácí měli za to, že jim leze do zelí, pět jich ho vytáhlo ven a docela tvrdě ho zbili.

Probral se zimou a netušil kde. V jakési čerstvě vykopané jámě. Byla hluboká. Poznal to podle obdélníku vysoko nad hlavou, posetém hvězdami. Vyškrábat se ven zkusil. Marně. Stěny byly kolmé, zachytit se nebylo čeho. Volal o pomoc. Dlouho zbytečně. Najednou uslyšel čísi kroky. Mířily jeho směrem. Potom se v otvoru nad Erhardovou hlavou objevila zarostlá mužská tvář.



„Co tady děláš?“ zeptal se ten muž. Hlas měl vyrovnaný, klidný.
„Měl jsem menší konflikt s místními a ani nevím, jak jsem se ocitl právě tady.“
„Jo, tak je to teda. Ale co, podej mi ruku,“ vyzval kluka podle všeho silný zachránce a vytáhl ho snadno z jámy ven.

Teprve tam Erhard pochopil, že jáma byl vykopaný hrob a s tím mužem stojí uprostřed noci mezi náhrobky. Trochu to jim otřáslo, na poděkování ale nezapomněl: „Veliké díky, být dole do rána, asi bych umrzl,“ řekl, protože se do něj dala zase zima.

„Neumrzl. Půda je teplá, zahřeje,“ odpověděl ten muž a Erhard se ho zeptal, zda tu pracuje.
„Tak nějak, už tři roky to tu hlídám. Ale dost řečí. Pojď, zavedu tě k východu, brzy zakokrhají kohouti,“ odpověděl statný chlapík a vedl kluka po cestičce sypané drobnými kamínky. U pootevřené brány se zastavili.



„Pane, jsem vašim dlužníkem. Jak se jmenujete a kde vás najdu. Musím se vám nějak revanšovat,“ řekl Erhard.
„Co na to záleží, raději už běž.“
„Přesto...“
„Johann Hofer a najdeš mne tady, budeš-li chtít,“ usmál se muž na rozloučenou.

* * *

Když se s příběhem svěřil v domku prarodičům, babička se polekaně a hned dvakrát pokřižovala a děda sáhl do kredence pro láhev šnapsu a nalil si víc než štopečku. Až poté se Erhard dozvěděl, že Johann Hofer byl velice dobrý člověk, pomoc nikdy nikomu neodmítl, byl i horský záchranář a před třemi roky, při jedné akci na Grossglockneru, tragicky zahynul.
„Bylo jeho posláním druhé zachraňovat a jak vidno platí to dál,“ řekla babička a znovu se pokřižovala. Tentokrát vděčně.