Duchovní význam slunovratu

Mýtus o tom, že se během zimního slunovratu narodí božské dítě a zachránce, tvořil podstatnou část duchovního přesvědčení po celém světě již od počátku dějin: ve starověkém Egyptě jako zrození Hóra, narození Mitry v Persii, narození Ježíše na Vánoce, narození druidského božího syna v Albana Arthana. Oslavy jsou důkazem toho, jak lidé, přestože jsou odděleni obrovskými vzdálenostmi a časovými úseky, vždy přijdou na univerzální duchovní princip, který má v každé době a na každém místě stejnou váhu.

Zimní slunovrat jako den stvoření

Vypráví nám o tajemné a univerzálně chápané duchovní transformaci. Vše, co přichází na svět, se musí nejprve narodit. Je to oslava narození duchovního Syna v těle člověka, v době probouzení. Symbolika dítěte je zřejmá - zimní slunce je ve své nejslabší fázi a bude růst až do dosažení plné síly v letním slunovratu, stejně jako duch roste a připravovuje jedince proměnu z vnitřní temnoty k osvícení. Význam zimního slunovratu funguje na několika úrovních. Ve svém jádru je zrozením slunce . Východ slunce při zimním slunovratu, po nejtemnějším dni v roce, odráží zrození světla z temné prázdnoty v první den stvoření. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.


Příběh o stvořeni

Spojení mezi zimním slunovratu a zrozením slunce, vrcholem stvoření je důvod, proč staří Egypťané orientovali svůj chrám v Karnaku, největší chrám na světě, na východ slunce při zimním slunovratu a zasvětili ho svému Stvořiteli, bohu Amonovi. Tento chrám byla věnován stvoření, a jeho proporce odpovídaly Fibonacciho posloupnosti sekvence, což je matematický princip, který nalezneme v růstu a šíření života. Slunce, které existuje ve fyzickém světě jako oheň, jenž vidíme na obloze, také existuje ve vyšších dimenzích jako duchovní oheň, zdroj všeho stvoření. To je důvod proč se v příběhu o stvoření tyto dva významy překrývají. A podobné je to v mnoha textech o stvoření jiných kultur. Přírodní jevy jsou fyzické, hmatatelné projevy nadpřirozených sil. Proto mnoho kultur po celém světě uctívá slunce – znají totiž jeho nejvyšší, duchovní stránku. Duchovní Slunce je živoucí a nadpřirozený oheň a největší zdroj veškerého stvoření, jak je vysvětleno ve starověkých posvátných textech z celého světa. Avšak akt stvoření následuje nejen univerzální principy, zrození slunce také reprezentuje narození duchovního slunce uvnitř jednotlivce v procesu osvícení. Zrodí se v čase největší temnoty, fyzické slunce probudí k životu vnější svět a duchovní slunce dodá jedinci spirituální sílu.

Narození Božského Spasitele

Každé duchovní učení po celém světě se nějakým způsobem zmiňuje o tom, jak dosáhnout osvícení, ať už je to probuzení, seberealizace, spasení, nezničitelnost či nebo nesmrtelnost, atd. Většina ještě obsahuje pozůstatky zmínek o božském zachránci spojeným se sluncem, a mnoho z nich spojovalo narození tohoto spasitele se zimním slunovratem. Tento božský spasitel vždy učil lidstvo, jak dosáhnout osvícení.

Skrytý smysl Vánoc

Přestože Vánoce jsou nyní především obrovský zdroj zisků pro firmy a čas sobecké shovívavost, zrození Spasitele mělo na zemi přinést hluboké duchovní poselství pro celé lidstvo. Toto poselství v průběhu věků přicházelo znovu a znovu jako něco zcela nového, protože z jeho předchozí verze se stalo zastaralé učení uzamčené v náboženských dogmatech. Tato učení se stala "exkluzivním vlastnictvím" určité skupiny, která se pak snažila vyhladit "konkurenční náboženství", ačkoliv ve skutečnosti šlo o stejné univerzální nauky vzniklé v jiných dobách a za jiných okolností.


Stále tentýž spasitel?

Pro ty, kteří pracují na osvícení nyní, nebo jej dosáhli během historie, má výuka těchto božských spasitelů dvojí aspekt - učili, jak dosáhnout osvícení tím, co říkali, ale také skutky během svého života. Když se podíváme na život božských spasitelů z různých dob a kultur, jako byl Ježíš (esoteričtí křesťané), Mitra (Persie), Hu / Hesus (druidové), Horus (Egypt), ukazují, že líčení jejich životů v podstatě opisuje pohyby slunce během roku a také zvěrokruhu. Mnozí se domnívají, že příčinou je fakt, že různá náboženství si své principy navzájem kopírují. Jiní poukazují na skutečnost, že každé z těchto božstev bylo úzce spojeno se sluncem, a tím pádem reprezentující astrologické uctívání slunce jednoduché smýšlející milovníky slunce, čeká na své plodiny pěstovat, atd.

Jsme ovládáni tajným kódem slunovratu?

Pro tuto neuvěřitelnou podobnost existuje i jiné vysvětlení. Často bylo toto vysvětlení známo jen zasvěceným ezoterických škol, kteří zašifrovali své znalosti do posvátných míst. Pro veřejnost tyto často složité symboly vypadají tajemně a dokonce nesmyslně, a tím se znalosti chrání před těmi, kteří se jim vysmívají a snaží se je zničit. Tento mechanismus pomohl zachovat hodně znalostí nalezených na posvátných místech až do dnešní doby.

Vyčteme smysl života na obloze?

Snaha dosáhnout osvícení je doslova zapsána ve vesmíru, v pohybu Slunce a hvězd, což je důvod, proč je tak mnoho starověkých duchovních kultur začlenilo nebeské pohyby do svých duchovních památek a posvátných textů. To je důvodem, proč který byl vytvořen život, a tak není divu, že se k nám odráží z nebes a rezonuje ve všem kolem nás. Díky tomu můžeme objevit skutečný smysl bytí a realizovat svůj duchovní potenciál, když se jej rozhodneme hledat.