Z jednoho svátku dva

Lithu známe hlavně od Keltů, ale slavili ji Germáni i Slované. I po příchodu křesťanství do Čech se tohoto svátku prostý lid držel a nehodlal jeho slavení vzdát. Proto církev začala slavit svátek svatého Jana 24. června. (Jde o zcela stejný postup jako u dnešních Vánoc, kdy církev nechtěla, aby narození Krista mělo cokoli společného se zimním slunovratem 21. prosince, proto nechala třídenní svátek Keltů a Slovanů doběhnout a církevní svátek stanovila ihned poté.) Češi se však odjakživa rádi veselili a shodli se na tom, že není důvod, proč je neslavit oba.

Přání v oblázku

Pro Kelty byla Litha velká sláva, jeden ze čtyř ohňových svátků, kdy se pálily vatry na kopcích. Čím větší oheň, tím silnějšího spojení s nebem člověk dosáhl. Prosba k bohům světla a ohně měla podobu oblázku. Ve dne hledali Keltové kamínek, který jim přesně a hladce zapadl do dlaně. Pak do něho modlitbou vložili své přání. Večer u posvátného ohně hodili kamínek i s přáním přímo do nitra plamenů. Bylo pak na bohu všehomíra Svarogovi a jeho synovi – bohu světla Lughovi, jak s vaším přáním naloží. Později namísto kamínku sloužila též keltská mince zvaná duhovka.


Svátek rovnováhy

Litha je ale i svátkem harmonie přírodních sil, spojení ohně a vody, svátkem rovnováhy mezi nebem a zemí, životem a smrtí, bohy a lidmi. Proto je oslavována i voda a její duchové. Toho dne se vily věnečky a házely se do pramenů, studní a studánek jako poděkování za životodárnou sílu, kterou voda všemu živému dává. Posvátné kolo roku, na němž byly vyznačeny všechny ohňové svátky, obtočili Keltové slámou, zapálili a pustili z kopce dolů do vody. Pokud kolo doběhlo až dolů a uhasilo se ve vodě, bylo to dobré znamení, že voda se spojila s ohněm a bohové budou rodu nápomocni. Také voda mohla vyplnit lidská přání, takže i do ní bylo možné házet oblázky a mince.

Víly a skřítci

Keltská tradice říká, že krátká noc zastihne přírodní bytosti nepřipravené a člověk se tak může s nimi setkat. Možná proto prý vznikly kamenné kruhy stonehenge, aby lidé mohli sedět chráněni v posvátném kruhu a klást skřítkům a vílám otázky. Ochrana byla nutná, protože přírodní bytosti dovedly být zlomyslné. Proto bylo vhodné obětovat jim na posvátném místě nějakou pochoutku – med, mléko, koláčky, ječmen a pivo. Je také nutné oslovovat je uctivě a o vše, co se chcete dozvědět, pěkně poprosit. Přestože jsou skřítci malého vzrůstu, doporučuje se oslovovat je „Ǒ velký“ a víly „Ǒ mocná“ či „Ǒ krásná“. Nevadí, že na našem území nemáme kamenné kruhy, klidně si udělejte svůj, z drobných kamenů, a uprostřed něho svůj malý posvátný oheň. Hlavně však v případě setkání s duchy nezapomeňte na keltský bonton :-)