Magie jmelí

Druidové snímali jmelí ze stromu tak opatrně, aby se nedotklo země. Poté ho používali k obřadům nebo ho zavěšovali do místností. Stálezelené, přes zimu nemrznoucí jmelí se pro Kelty stalo symbolem věčného života, který přemáhá smrt. Na Vánoce, což byl pro Kelty svátek Yule, zdobili jmelím kuchyně nad stoly, věšeli svazečky jmelí na postele a dětské postýlky a dávali je i do chléva, aby se dobytku dařilo. Větévka ze jmelí, které viselo na vánočním stolem, se na jaře zaorávala do první brázdy, aby bylo pole úrodné.

Jméno rostliny se nesmělo vyslovit. Zajímavé je, že počáteční písmeno „Y“, jímž ho nazývali, je též prvním písmenem svátku Yule a první hláskou názvu posvátného stromu života Ydgrassilu. Jmelí chránilo před zlými duchy a čarodějnicemi, bylo přivolávačem štěstí a zdraví. Jmelí, které druid usekl zlatým srpem, přivolávalo bohatství. Podle této tradice se dodnes barví svazky jmelí zlatou barvou. A pozor – bylo také magickým ochráncem lásky a plodnosti žen i mužů.


V kmeni bylo podstatné, aby na svět přicházely stále nové děti, muži jako bojovníci, ochránci a zemědělci, ženy jako matky, zahradnice a opatrovnice hospodářských zvířat. Čím víc mladých lidí, tím byl kmen silnější. Proto se už staří Keltové líbali pod jmelím. Tím posilovali magické působení na lidskou plodnost. Kterýkoli muž mohl políbit jakoukoliv ženu, i ženu souseda, nic nebylo tabu. Plodnost na prvním místě! Můžeme se odvážit pomýšlet i na to, že jmelí nad lůžkem dospělých bylo svědkem daleko odvážnějších kontaktů než jen polibku! I u Keltů platilo stejně jako dnes, že toto vše vám přinese jmelí darované, které se nedotklo země. Smysl má tedy trhat, případně kupovat jmelí nikoli pro sebe, ale vždy jako dar.

Jmelí v křesťanství

Stálezelené jmelí je v křesťanství symbolem Kristova vítězství nad smrtí a zlem. Symbolem zmrtvýchvstání a vykoupení nás všech. V prvotním křesťanství se věřilo, že jmelí bylo původně velkým stromem. Z jeho větve prý Josef vytesal kolébku pro malého Ježíška.


Strom byl za třiatřicet let poražen a byl z něho vyroben kříž pro Kristovo ukřižování. Stal se tedy „druhou kolébkou“, protože Kristus se ze dřeva kříže zrodil do věčného života, aby ho dal i nám. Strom jmelí pak prý hanbou seschl do té podoby, jak ho dnes známe. A ještě jedno podobenství se v křesťanství traduje: Jako lidé žijí z víry v Krista a jeho síly, tak jmelí žije ze síly stromů. A žije navždy.

Praktikování zvyku líbat se pod jmelím se rozšířilo nejprve mezi služebnictvem v Anglii, poté ho přejaly vyšší vrstvy – bylo to přece tak zábavné! V prudérním středověku to byl jediný záblesk světla a dovádivosti, kterým se lidé mohli projevit bez strachu z trestu, vše se omlouvalo tradicí. Muž mohl políbit jakoukoli dívku stojící pod jmelím. Žena nesměla odmítnout, neboť by to přineslo smůlu. A tak byl dobrý důvod tu hru s muži hrát. Bílé kuličky jmelí jsou lepkavé, takže se věřilo, že pár, který se políbí a utrhne si kuličku, zůstane spolu navždy. Jedna kulička musela vždy na svazku jmelí zůstat, aby se štěstí, láska a plodnost lepily na dům po celý rok.