Jenže stalo se. Olga se vdala. Nečekaně a pro okolí překvapivě. Vzala si Láďu, víc než pohledného chlapce. Navíc dobře zajištěného. Klapalo jim to i po narození potomka. Stáňa byla u nich jako doma. Nezištně Olze pomáhala, trávila s ní a její malou dcerkou téměř svůj celý volný čas. Za sestrou chodívala i Dáša a byla to ona, kdo si jako první všiml, že Láďa na Stáně může oči nechat. A kdyby šlo jen o ty pohledy. V konverzaci s ní Láďa nešetřil komplimenty a ti kdo chtěli, mohli ze strany pozorovat, že se ji napohled nahodile alespoň letmo dotýkal. Také polibky na uvítanou byly z jeho strany víc, než společenské.

Olga si toho nevšímala. Manželovi i kamarádce věřila. A Stáňa? Jasně, že ji pozornost hezkého muže, jakým Láďa skutečně byl, těšila. Ale nic víc! Když jí starší sestra upozornila, že Láďovo nadbíhání je víc než zjevné, zasmála se tomu a odvětila, že z její strany o žádný flirt nejde, natož aby dávné přítelkyni muže odloudila.



Kdo ví čím by vcelku banální a dnes i nijak vzácná historka skončila, kdyby nedošlo k tragedii. Láďa umřel. Přes relativní mládí a zdraví podlehl silnému infarktu. Pro všechny to byl šok a trvalo měsíce, než se s tím ti, co ho znali, dokázali alespoň trochu vyrovnat. Ještě štěstí, že Olga a její holčička byly finančně zajištěné a nemusely se tak budoucnosti tolik bát.

Horší to měla Stáňa. Nešlo o to, že jí začala chybět Láďova náklonnost. Potíž byla jinde. Láďa se začal vkrádat do jejich snů. Přicházel k ní pravidelně. A v těch snech byl stále důvěrnější. V jednom z nich Stáně vyznal lásku. Řekl ji, že svoji Olgu a malou má rovněž rád, ale opravdovou láskou pro něj byla od první chvíle právě Stáňa. „Jsi pro mne vším,“ slyšela jeho slova.



Pokračovalo to rok. Možná déle. Potom přišel sen, ve kterém se spolu milovali. Láďa, když bylo po všem, Stáně pověděl: „Tak. A je to. Čekej, brzy budu s tebou. Už navždy!“ Ze Stániných snů se ztratil. Zmizel. Zůstala jen vzpomínka.

Čas běžel a Stáňa nakonec našla prince svých představ. Otěhotněla a když se jí narodil kluk, chlapíka, aniž požádal Stáňu alespoň formálně o ruku, kamsi odvál vítr. Zůstala s dítětem sama. Všimla si, že klouček se čímsi podobá na Láďu. Navíc. Láďa si kdysi nechal na levém rameni vytetovat srdce. A maličký měl právě na tom místě mateřské znaménko, připomínající srdíčko! Stáně už potom nikdo nikdy nevyvrátil, že se k ní Láďa vrátil v podobě jejího syna!