Když mrtví odcházejí - Astrohled - Kartáři a Astrologové jen pro Vás!

Když mrtví odcházejí

Pokud v domě někdo zemřel, otvírala se okna, aby duše mohla lépe odejít. Zastírala se zrcadla, aby si je duch zemřelého nespletl s oknem a neodešel jinam. Mrtvý se vynášel nohama napřed, aby věděl, že jeho cesta míří dál a vpřed, nikoli zpátky. Proč?



Když zemřel dlouholetý přítel mých rodičů, soused přes ulici, prasklo okno v balkonových dveřích. Hned jsme si uvědomili, že je zasklíval právě on. Podobně v den smrti dědečka jistého přítele spadly ze zdi hodiny, které mu daroval. Když zemřel mladinký bratr mého muže, sotva po vojně, přišel za mnou ve snu. „Ukaž mi bráchy,“ řekl. Ve snu jsem mu ukázala fotku. Smutně na ni koukal a pak řekl: „Moc je pozdravuj.“ Budu, slíbila jsem.

Příprava v životě je důležitá

Mnohokrát jste také slyšeli o tom, když někdo tragicky zemřel při nehodě a přišel to svým blízkým říct ještě dřív, než se to dozvěděli oficiální cestou. Pokud jsme ochotni připustit, že zmíněné události se dějí aktivitou těch, kteří odcházejí, vidíme dva typy reakcí: panické a vědomé. Je možné předpokládat, že ten kdo není na odchod připraven, nevěří v pokračování života duše nebo se mu stane náhlá nehoda, panikaří, nechce odejít, nebo ani nechápe, co se mu stalo. Naopak ten, kdo se smrtí počítal a připraven je, lépe se zorientuje, ví, o co kráčí, a vědomě osloví své blízké, aby se rozloučil. Duchovní síla člověka se projeví pokaždé jinak.



Nejde to bez ní

Všechny staré kultury a tradiční věrouky říkají, že v životě člověka jsou dva důležité body: narození a smrt. Tvrdí, že tyto zážitky mohou být velmi duchovní a krásné, nebo také traumatizující. Porodní traumata lze vystopovat v regresních terapiích nebo v hypnóze, o nich třeba příště. Podívejme se na to, nač se nikdo dívat nechce: na smrt.

Pokud věříme, že smrt je přechodem do dalšího života a že lidská duše je věčná, není to jen důvod k radosti, ale také důvod k tomu, abychom se připravili, co dělat, až ten moment nastane.

Když jedeme na dovolenou do exotické země, také se připravujeme: Studujeme mapy, přírodu, zvyky, kuchyni, řeč, jak zdravit, jak děkovat, jak se loučit a nač si dát pozor. A to tam jedeme jen na chvilku! Do další sféry lidského žití jdeme možná na věčnost a připravit se, to nás většinou ani nenapadne! Pravda, v knihkupectví si nelze koupit příručku, která by nám přesně prozradila, co nás čeká krok za krokem (možná se vydání nějaké chystá, pokud ne, tak se do sepsání určitě pustím). Přesto je možné sehnat průvodce v knižní podobě, například Bibli nebo Tibetskou knihu mrtvých. Také tento fenomén zkoumá mnoho současných filozofů, psychologů a esoteriků. Většinou se shodují v jedné věci: Na druhou stranu se dostaneme tak jako tak. Pokud však chceme, aby to šlo hladce, je důležité být připraven.



Pohřeb a kar

Dítě se prý vtěluje do embrya někdy kolem třetího měsíce a duše člověka se připravuje na přechod do světa. Předpokládejme paralelu s tímhle přechodem i v případě odcházení. Je dobré se o problematiku zajímat a zkoumat různé možnosti, a pokud jim nevěříme, nechat jim alespoň prostor. Co kdyby? Důležitá je kvalita života, jestli jsme se snažili neškodit a pomáhat, nebo naopak. Přes naše viny se podle všech nauk budeme jen svízelně protahovat na onen svět. Roli prý hraje i způsob pohřbu.

Tak jako dítě v matčině lůně se tvoří postupně, tak prý i duše člověka se postupně odpojuje od těla, nebo by aspoň ráda. Proto se pokládá za nejpřirozenější pohřeb do země, po kterém se zemřelý pomalu učí od těla vzdalovat, loučí se s lidmi a místy, které miloval, a pomalu nenásilně chápe, že už není cesty zpět, pouze vpřed. Tolik populární žeh je čistým řezem, rychlou akcí, jako třeba vytržení zubu, které chceme mít rychle za sebou. Tomu, který nás opouští, však může způsobit jistý šok, s kterým se musí potom vyrovnávat.

Kočka je dokonale vybavena pro život v tomto světě. Její sluch, zrak, čich, orientační schopnost - avšak tyto schopnosti jsou jen část jejího daru. Přečtětě si náš článek: Kočky – návštěvníci z jiných světů a dozvíte se jejich tajemství!