Když i humoristu přejde smích - Astrohled - Kartáři a Astrologové jen pro Vás!

Když i humoristu přejde smích

Jevgenije Petrova svět zná jako známého spisovatele, skvělého humoristu a především spoluautora satirických románů Dvanáct křesel a Zlaté tele. Jen zasvěcení vědí o jeho ne zcela všední zálibě. Ještě méně je těch, co se seznámili s naprosto neuvěřitelným příběhem, jehož měl být hrdinou...


Hobby, kterému se Petrov věnoval celý život, bylo opravdu neobvyklé. Stal se sběratelem svých vlastnoručně nadepsaných obálek! Čas od času usedal k atlasu, náhodně v něm vybral zemi a v té zemi město. Ulici, číslo popisné a především jméno a příjmení adresáta si zcela vymyslel. To mělo svůj důvod. Následně napsal smyšlenému adresátovi osobní dopis. Vše odeslal se zpáteční adresou. Nu a potom už jen čekal...

Obálky se vracely zpět

Zpravidla za měsíc přinášel pošťák dopisy zpět. V tom byla právě ta krása! Se psaním v ruce se pohodlně usadil, vzal do rukou lupu a začal pečlivě vrácený dopis prohlížet. Někdy byly obálky opatřeny cizími známkami. O ně ale Petrovovi nešlo. Předmětem jeho nevšední sbírky se totiž staly cizojazyčná razítka, které sdělovaly, že adresát neexistuje, či nemohl být zastižen. Naprosto originální sběratelský počin!

Psaní na odvrácenou stranu světa

V dubnu roku 1939 se Petrov rozhodl získat poštovní razítka Nového Zélandu. Chvíli váhal, kterému městu dát přednost, a potom zvolil královsky znějící Queenstown. Anglicky uměl a tak mu nedělalo potíž napsat smyšlený zbytek adresy: New Zealand, Queenstown, Byron street 7, Mrs. Meryl Waesley. Poté začal psát vymýšlet text:



„Drahá Meryl, přijmi, prosím, mou hlubokou soustrast v souvislosti s úmrtím strýčka Pitta. Je to těžké, ale ty se s tím za pomoci Tobyho vyrovnáš. Promiň mi také, že jsem se na tak dlouho odmlčel. Předpokládám, že Ingrid je po tom všem v pořádku. Svojí dceři dej polibek i za mě. Je už určitě velká holka. Tvůj Jevgenij.“

Dlouho nic a potom...

Dopis, který měl putovat na Nový Zéland, se dlouho nevracel. Někdy se to stávalo. Psaní se prostě někde v tom velkém světě ztratilo... Tajemná hádanka do jeho schránky dorazila v polovině srpna. Vzala na sebe podobu dopisu z Queenstownu. Tvrdilo to i poštovní razítko na cizokrajné známce. Podíval se na adresu odesilatele a trochu mu zatrnulo – Meryl Waesley, Byron str.7, Queenstown. Pořád se ještě ale usmíval. Říkal si, že se i na druhé straně světa našel stejný smíšek a chlapík se smyslem pro humor. Nedočkavě obálku roztrhl. Kromě dopisu z ní vypadla fotka, na tu se ale nepodíval a schoval ji zatím do kapsy. Četl a úsměv mu pomalu z tváře mizel:

„Milý Jevgenii, díky za účast. Docela zbytečná strýčkova smrt nás na půl roku dostala do kolen. Doufám, že tím omluvíš dobu, po kterou jsi byl nucen čekat na naši odpověď. S Tobym a Ingrid na tebe často myslíme a pořád nemůžeme zapomenout na ty dva dny, po které jsi byl našim hostem. Glorie chodí s medvídkem, kterého jsi ji přivezl z Ruska, i spát. Roste jak z vody. Už chodí do druhé třídy. Měj se hezky a nezapomínej na nás! Meryl“

Jak se to mohlo stát

Obsah dopisu s Petrovem docela zamával. To nejhorší však mělo teprve přijít. Na Novém Zélandu nikdy nebyl, a tak celý zmatený sáhl po fotografii. Usmíval se na ní statný muž, který držel kolem ramen…Petrova! Podíval se na rub fotky a na něm našel razítko nějaké fotolaboratoře v Queenstown a rukou dopsané datum: 9. října 1938.

Neblahé tušení donutilo Jevgenije sáhnout po loňském zápisníku. Jistě. Bylo to tak. Paměť mu nelhala! V ten den, 9. října, ho přece odvezla sanitka s těžkým zápalem plic do nemocnice, kde lékaři několik dnů bojovali o jeho život!



Mystika neskončila

Spisovatel se nemohl dlouho vzpamatovat. I kdyby obsah bral, jako vydařený žert, fotografii nijakým způsobem vysvětlit nedokázal. Muže, který ho objímal, nikdy dříve neviděl. Byl to Pitt nebo Toby? Netušil. Chtěl na dopis odpovědět okamžitě, potom si to rozmyslel a Meryl napsal až na jaře roku 1940.

Odpovědi se už ale nedočkal. Začala válka. Z Jevgenije Petrova se stal válečný dopisovatel. V té době pracoval v moskevské armádní redakci, odkud často vyjížděl na frontu. V roce 1942 se letadlo, kterým letěl za další reportáží, ztratilo. Podle všeho bylo sestřeleno. A právě v den, kdy bylo oznámeno, že je nezvěstný, dorazil na jeho moskevskou adresu dopis z Nového Zélandu. Meryl v něm psala o válce i o tom, jakou má o Jevgenije starost.

Mimo jiné v dopise stálo: „Strašně jsem se lekla, když jsi u nás vlezl do studeného jezera. Říkala jsem si, že se to bez zápalu plic neobejde. Ty ses ale jen smál a říkal nám, že utopit se nemůžeš, protože v osudu máš psáno, že zahyneš v troskách letadla. Takže buď, prosím opatrný a pokud možno nelétej...“

Kdo by neznal romantické legendy o králi Artušovi, kde se z mlh vynořuje bájný Avalon. Přečtěte si náš článek: Mystické mlhy Avalonu a dozvíte se, proč staří Keltové považovali tento ostrov za sídlo Bohyně.