Přízrak na kolejích - Astrohled - Kartáři a Astrologové jen pro Vás!

Přízrak na kolejích

Někdy bývá osud předvídatelný. Ti, kteří souhlasí, dokáží jistě přijít s řadou příkladů. Skeptikům to bude stejně málo. Co ale řeknou na příběh, který se odehrál 17. června 1997 na jedné polozapomenuté železniční trati kdesi uprostřed německého Schwarzwaldu?



Nechtěným hrdinou podivuhodné události se stal Peter Krause. V době, kdy se mu stala ta strašlivá věc, pracoval jako strojvedoucí už patnáctým rokem. Většinu toho času jezdil s nákladními vlaky po křivolaké jednokolejce mezi zalesněnými kopci Schwarzwaldu. Měl tu práci rád. Líbilo se mu, že s vozy za zády nemusel nikam spěchat a jízdu, stejně jako okolní scenérii, si pokaždé dosyta užíval.

Děda se žlutým šátkem

Pár měsíců před osudným dnem byla pohoda najednou ta tam. Když se mu to stalo prvně, pořádně se vyděsil. Za Schiltachem a následným železničním mostem se mu najednou po levé ruce zjevil malý zelený domek. Zaregistroval ho, ale hned mu v hlavě blesklo, že stavení tu nemá co dělat. Nikdy tam nic takového nestálo! Celé si to ještě nestačil poskládat v hlavě, když z domku vykročil přímo do kolejiště starý pán se žlutým šátkem kolem krku. Šedivou hlavu zvedl výš a díval se Peterovi přímo do očí. Díval se a šel vlaku vstříc!

Zahoukal. Sáhl po rychlobrzdě. Věděl, že tuny za svými zády nezastaví včas. Metry do nevyhnutelné srážky se rychle zkracovaly. Teď... Teď musí přijít náraz...Nepřišel.
„Co blázníš?!“ osopil se na Petera Hans, jeho mladší pomocník.
„Kde je ten děda?“
„Jaký děda?
„Tys ho neviděl, vždyť šel přímo proti nám?!“



Hans se na kamaráda podíval podezíravě a pak smířlivě prohodil: „Kdybych tě neznal, řekl bych, žes pil a máš vidiny.“

Případ pro psychiatra

Na příhodu by Peter rychle zapomněl, nebýt toho, že na stejnou trať, po týdnu vyrazil znovu. Zamrazilo ho, když zelený dům, co tam neměl co dělat, uviděl znovu. A děda tam byl také. Automaticky sáhl po brzdě a pohledem rychle střelil po Hansovi. Ten koukal vpřed a usmíval se. Dědu se žlutým šátkem zjevně neviděl. Jenže on byl skutečný! Peter začal brzdit. Než ale došlo ke srážce, sebevražedný stařík se rozplynul!

Hans se zprvu naštval, protože prudké snížení rychlosti s ním mrsklo proti kovové stěně lokomotivy a docela bolestivě se uhodil do hlavy. Pak si všiml, kde jsou a rozsvítilo se mu: „Zase ten děda, co?“

Petr neřekl nic. Stejně nevěděl co.

Když se to celé opakovalo ještě dvakrát a když Hans parťákovi pohrozil, že buď půjde k doktorovi sám, nebo to nahlásí na vedení společnosti, objednal se Peter u psychiatra. Ten během několika návštěv provedl řadu vyšetření, nezbylo mu ale, než konstatovat, že strojvedoucí je psychicky zcela zdráv. Peter to přijal se smíšenými pocity a lékař to na něm viděl. „Nejlepší by snad bylo, přejít na jinou trať,“ poradil svému pacientovi s úsměvem.

A pak se to stalo...

S žádostí o přeložení Peter uspěl. Jezdil jinudy, žádné přízraky na trati nevídal. Potom však přišel 17. červen. Docela pošmourný den. Okolní kopce tonuly v nízkých mracích, mrholilo a Petera požádali, aby vedl nákladní vlak léta vyježděnou trasou. Jiný strojvedoucí neočekávaně onemocněl a po ruce nikdo jiný nebyl. Malinko se lekl, ale protože mu lékař pomohl a na svůj přelud přestal myslet, vyrazil spolu s Hansem po známých kolejích. Vše bylo v pohodě. Až do toho prokletého místa. Peter si právě s ulehčením vydechl. Zelený domek tam nestál. Potom se mu ale málem zastavilo srdce. Děda se žlutým šátkem kolem krku se šoural vlaku vstříc. Je to jen přelud, přelud, opakoval si Peter v duchu doktorova léčebná slůvka. Jako zhypnotizovaný koukal před sebe. Dokonce se usmíval.

„Stůj! Pro Krista brzdi!“ náhle začal křičet Hans.
Nechápavě se na něj podíval.
„Člověk na kolejích! Brzdi!“ řval pomocník.
„Kde? Kdo?“
„Tam, před námi, děda v žlutém šátku! Copak jsi slepý?!“
„Jo ten? Ten je nesmrtelný. Já ho přejel už mnohokrát“ uchechtl se Peter a po brzdě se ani nepodíval. Udělal to tedy Hans.

Skřípění kol, rychle se zkracující vzdálenost a pak přes všechen ten skřípot, hluk a děsivý křik Hanse slyšitelný tupý náraz do čela lokomotivy. Když vlak konečně zastavil, byla k vidění strašlivá scéna. Vedle kolejí ležely fragmenty nešťastníkova těla, čelo lokomotivy bylo od krve. Když to Peter uviděl, ztratil vědomí...



Osud se naplnil

Poté, co byl Peter propuštěn z nemocnice, se jeho případu ujaly vyšetřující orgány. Skončilo to žalobou a strojvedoucí stanul před soudem. Odtud putoval rovnou do vězení.

Peterův psychiatr to ale nevzdal. U všech možných justičních instancích dokazoval, že jeho pacient vinu na tragickém neštěstí nenese. Nakonec mu uvěřili. A Petra Krause pustili z vězení. Přesunuli ho však na psychiatrickou kliniku...

JAKÝ OSUD VÁM PŘICHYSTALY HVĚZDY? Poví vám to, Astroložka Katrin na tel: 906 701 701 nebo napište SMS ve tvaru SMS KATRIN na 904 30 44.