Zahoďte snáře

Ve snech potkáváme archetypy. Může to být tajemný milenec, vášnivá cikánka, doktor, co nám trhá zuby, příšera nebo pohádková bytost. Případně také příbuzní a přátelé, kteří se najednou chovají jinak, než jsme zvyklí. Často si lámeme hlavu, kdo je kdo, proč v tom snu byl a co nám chce říct. Tenhle hlavolam můžeme odhodit a vykládat sny nikoli podle snářů, ale skutečně efektivním způsobem. Návod nám dal kdosi, kdo o těch věcech věděl možná nejvíc na světě. A všichni, kdo se psychologickým výkladem snů dodnes zabývají, vycházejí z něho. Ten pán se jmenoval Carl Gustav Jung. A odpověděl jedním vrzem na to, kdo ty všechny postavy ze snů jsou: Jsme to my.

Seznamte se: já, já, já a opět já

Vždyť se nám zdá o tolika bytostech, dělají tolik věcí, a zcela protichůdných! Jak bychom to vše mohli být my? Podle Junga potkáváme ve snech podoby nás samých: JÁ – to je někdo, za koho se pokládám. Protějškem JÁ je STÍN. Má vlastnosti, za které se stydím a které nechci přiznat nikomu a ani sám sobě. Dále je v tom zástupu PERSONA. Kým je? Tím, jak nás vidí okolní svět, nebo lépe, jak si myslíme, že nás vidí druzí. Má svůj protiklad – živočišný ANIMUS nebo ANIMA.


Chlapi se v této podobě setkávají se svou ženskou tváří ANIMOU, protože i sebevětší drsňák má svou citovou a intuitivní stránku. Pokud si ji nepřizná za bdělého stavu, tím spíš se s ní setká ve snu. Protikladem ženské bytosti je ANIMUS, protože i jemná princezna má v sobě rozhodnou bytost připravenou k činu. Pokud jí nedopřává sluchu, připomíná se potlačená bytost ve snech. No a ženy s povahou generála se s ANIMEM ve snech tolik nesetkávají, protože se jím už skoro staly. Ideálem je rovnovážný stav mezi našimi archetypálními bytostmi.

Sen je nejlepší psychoterapie

Máme tu ale ještě další frajery, například HRDINA, MÁG, MOUDRÝ STAŘEC, BOŽSKÉ DÍTĚ či KEJKLÍŘ. Vše se nejlépe ukáže na nějakém snu! Například tenhle je zajímavý:

Žena, které se zdál tento sen, říkejme jí Marie, chodila ve snu do školy. Zapomněla se tam déle, než měla, protože měli se spolužáky mejdan. Když přišla po pavlači k proskleným dveřím svého bytu, s hrůzou si uvědomila, že její kocour zešílel, protože její nedbalostí nedostal několik dní najíst! Pocítila vinu. Šla té situaci čelit, kocour byl nezvladatelný, a tak ho vyhodila oknem do řeky, která tekla pod domem. V tu chvíli si všimla, že v jejím bytě bydlí další lidé: čarodějnice a loupežník. V první chvíli se jí to moc nelíbilo, ale sblížila se s nimi. „On se vrátí,“ řekla jí čarodějnice. Loupežník kolem sebe střílel bambitkou. Kéž by přestal, pomyslela si žena. „Přestaň“, řekla mu čarodějnice. Poslechl. Vtom se ozval dupot na schodech. Kocour nezemřel a vrací se! Ženu polila hrůza. Jde si to se mnou vyřídit, pomyslela si. Vyrazil dveře a vpadl dovnitř. Byl to kocour, ale měl lidskou podobu. Přistoupil k ní. Objal ji. Objala ho. Jsem doma, pocítila celou bytostí, konečně!


Zde je výklad. Posviťme si na vnitřní logiku snu, i když se zdá, že žádnou nemá. Podle Junga má čtyři fáze.

1. Uvedení snu: Řešíme Mariin pocit nezodpovědnosti.

2. Komplikace: Prezentuje, co sen řeší. Kocour = jasný animus, mužská pudová část její bytosti, která je v praktickém životě Marií potlačena do té míry, že hladoví a zahyne.

3. Zápletka: Může skončit katastrofou nebo pozitivně. Kocour (animus) je zničen. S ním i část samotné Marie. Ale jsou tu pomocníci, čarodějnice = mág (moudrá část nevědomí) a loupežník = kejklíř (typický jungovský čtverák, který krade a lže). Zajímavé je, že čarodějka zde poručila loupežníkovi, čili moudrost velí té nespolehlivé složce. A také moudrost předpoví návrat kocoura.

4. Závěr: Happyend. Nedochází k pomstě, ale ke splynutí archetypů, k míru. Marie si v jednom snu vyřešila problém, který by jí stál třeba rok terapií.

Každý jsme jiný. O stejné věci se nám zdá z různých důvodů. Sny nám pomáhají posunout se v životě dopředu, a to dokonce i tehdy, když na ně vůbec nemyslíme. Není to skvělé?