Dušičky jsou dnem liturgického roku římskokatolické církve, kdy se modlíme za zemřelé. Liturgické mše probíhají v tuto dobu i v Církvi československé husitské, jež vznikla po první světové válce. Anglikánská církev velebení Dušiček zrušila, nato byla obnovena v zájmu anglo-katolického hnutí.

Jak to začalo?

Jen málokdo ví, že se Dušičky spojují se svátkem Všech svatých. Právě v ten den oslavovali Keltové konec roku, kterému říkali Samhain. Probíhal v noci z 31. října na 1. listopadu. Tento čas byl určen k vnímání spojení světa živých i mrtvých. Tenkrát si mysleli, že mohou mrtvé duše vstoupit na zem a živí zase navštívit podsvětí. Na Samhain byly zapalovány ohně a svíčky, tato tradice je dodržována dodnes. Slované a Keltové věřili, že oheň očišťuje a světlo zase chrání před vychytralými duchy. Pokud se zamyslíme nad průběhem svátku Samhain, nejvíce je mu podobný Halloween.


Někteří vědci si myslí, že byl Samhain oslavován i u nás, ale později, s příchodem křesťanství, ho nahradil svátek Všech svatých. Za další možnou příčinu vzniku Dušiček je považována oslava počínající vysvěcením původně antického chrámu Pantheonu v Římě v roce 609, a to jako vzpomínka na zemřelé. Faktem je, že se Dušičky slaví od 10. století, k čemuž zavelel roku 998 clunyjský opat Odil.

Zvyky a tradice

Ve státech, kde vládne křesťanství, chodí lidé na hřbitovy, zapalují na něm svíčky, pokládají květiny a věnce. Rozsvěcená svíčka připomíná věčný život, smrtí přece nic nekončí.

Lidové pověry tvrdí, že duše vystupovala jednou za rok v předvečer Dušiček z Očistce, aby si oddechla od útrap a strastí. Rodiny hříšníků plnily lampu na olej máslem, aby si duše zesnulých potřely spáleniny. Večer se blízcí hříšníků napili chladného mléka, duše se tak osvěžily.


Na svátek Všech svatých se pekly bochánky a rohlíčky ve tvaru kostí, rozdávaly se pocestným a chudým lidem. Pro zámožné majitele bylo pečivo ze světlé mouky a zaměstnanci se dočkali bochánků z tmavé mouky. Ještě na začátku 20. let se na jihu Čech objevovali koledníci, kteří prosili o pečivo. Dnes už je to tabu.

U hrobu zesnulých se modlíme a zapalujeme svíčku. Přemýšlíme nad tím, zda nám po sobě nezanechali odkaz a prosíme o jejich spasení.

Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…
V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše, při nich za dušičky.
Poslední již svíce, zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.