Záhadná šachta v lesích

Jedná se snad o přírodní anomállii? Ani farmář Mel Waters netušil, jaký pozemek v roce 1993 koupil, dokud ho zde žijící Indiáni nevarovali. Na území státu Washington, konkrétně v oblasti Ridge Manastash, se nachází od pradávna díra o průměru tří metrů. Podle Indiánů je bezedná. Tato záhada se nachází v hustě zalesněném místě obklopeném divokou přírodou, které po staletí vzdorovalo hlubšímu průzkumu. Celé generace místních sem házely všechen odpad, například chcíplý dobytek, kovový šrot, později vysloužilé domácí spotřebiče nebo vraky aut. Domorodci varovali nového majitele Mela Waterse, že šachta je bezedná a prý vede až do pekel. Proto se jí také říká Ďáblova díra. Mel se šel na svůj nechtěný „majetek“ podívat a užasl. Kruhový otvor o průměru tří metrů vypadal jako velká studna, na jejíž dno skutečně nebylo vidět. Do hloubky pěti metrů byly stěny vyloženy starými hliněnými cihlami, patrně umístěnými původními Indiány někdy pradávno. Od pěti metrů níž se táhla holá skála. Mel do jámy nejprve házel odpady jako ostatní, ale pak mu zvědavost nedala. Pořídil si 200 metrů dlouhý vlasec na cívce a spustil dolů olůvko, avšak dna jámy nedosáhl. Rozhodl se, že té záhadě přijde na klub a pořídil několik obřích cívek vlasce, z nichž každý byl dlouhý půldruhého kilometru. Když se dostal do hloubky 28 kilometrů a nebyl na dně, měl pocit, že se zblázní. Vyzkoušel nejmodernější echolokaci, za níž vysolil všechny své úspory, ale ani potom dno jámy, byť jen v náznaku, neobjevil.



Muži v černém

V tuto chvíli do hry vstupuje rozhlasový moderátor Art Bell. Waters mu zavolal rozhodnutý se o podivný úkaz podělit s veřejností – a také doufající, že někdo více kompetentní a technicky vybavený by mohl záhadu rozluštit. Art Bell ho skutečně do pořadu pozval a vystoupení Mela Waterse mělo ve Státech obrovský ohlas. Mel tedy čekal, kdo se ozve, aby díru zkoumal. Dopadlo to však zcela inak. Když se vracel s dodávkou z blízkého městečka, kde byl na nákupu, zastavili o cizí muži. Někteří byli v černém obleku a v tmavých v brýlích, jiní v uniformách. Oznámili Melovi, že domů nemůže, protože celá oblast byla obsazena armádou. Když se pokusil argumentovat ústavou a nedotknutelností soukromého majetku, nabídli mu k podpisu smlouvu o pronájmu farmy vládě USA za nehorázně obrovskou sumu 250 tisíc dolarů ročně. Sdělili mu, že v případě, že by nepodepsal, bude okamžitě obviněn z výroby drog a jejich prodeje, přičemž důkazy se v jeho místě bydliště zcela jistě najdou. Pod nátlakem tedy Waters podepsal a byl nucen opustit území Spojených států.



Vládní spiknutí

Mel Waters odjel do Austrálie, kde se však tématem dál zabýval. Ve vyprávění Aboriginců objevil legendy o podobných otvorech v poušti. Měl v plánu je jet hledat, ale dostihla ho zpráva od krajanů o výskytu podobného záhadného jevu v Nevadě. Protože lokalizace této druhé Ďáblovy díry byla velmi konkrétní, rozjel se Mel nejprve zpátky domů. Jak byl ale udivený, když v autobuse z letiště se strhla nekontrolovatelná rvačka a on byl jako její účastník zatčen! O osmnáct dní později se otrhaný a špinavý potácel ulicem San Francisca a nepamatoval si vůbec nic z toho, co se mezitím událo! Jeho peníze i kreditky byly tytam. Vzpomněl si na moderátora Arta Bella a v nouzi ho vyhledal. Art byl také vyhlášený dobrodruh a záhadolog a nebál se odvysílat s Watersem druhý pořad. Mluvčí armády USA hned poté vše veřejně vetoval jako výplod Melovy choré mysli. Hned poté Mel zjistil, že už mu farma nepatří, ale je prodána vládě Spojených států, a to s jeho vlastnoručním podpisem. Bylo jasné, že to není čistá hra.


Nevadská brána

Aby Mel dokázal pravdivost svých slov, nalezl dva očité svědky existence Ďáblovy díry přímo v Ridge Manastash. Promluvili v pořadu Arta Bella. Pak se vydal do Nevady, kde měl kontakt na muže, jenž znal místní „Bránu do pekel“. Mel očekával, že to vše bude jen léčka ze strany pracovníků armády, ale našel skutečného muže a skutečný otvor do země. Kolem sebe měl otvor hradbu z kovu vysokou asi 60 centimetrů, jeho podoba byla jinak obdobná jako u jeho vlastního ranče. Pověst ale měla tato šachta mnohem horší. Údajně z ní vycházeli tvorové rozmanitých podob, kteří se po výstřelu z pušky jen podrali a šli dál. Vycházeli v případech, kdy do jámy spadl nějaký živý tvor. Jako by to byla brána do jiné dimenze, která, pokud přijme něco živého, vydá na náš svět tvora z druhé strany. Mel učinil pokus s ovcí, kterou do jámy spustil. Po zhruba stu metrech ovce začala divoce cukat a bečet, potom ztichla. Mel ji vytáhl nahoru a zjistil, že je mrtvá. Po rozříznutí jejích útrob vypadala jakoby upečená, ale nebyla horká. Na místě jater byl jakýsi pulzující nádor, který se pohyboval a žil vlastním životem. Měl a kolem stojící farmáři, původem Baskové, podlehli stejnému impulzu strachu a jako jeden muž vhodili ovci i s pulzujícím útvarem zpět do jámy. Den poté létali v okolí červenomodří ptáci, které nikdo v okolí ještě nikdy neviděl. Baskové říkali, že je to reakce pekelné jámy na vhození ovce. Při měření hloubky nevadské brány Mel opět nepochodil, nestačilo ani deset dvoukilometrových cívek. Jeden ze zde žijících Basků se prý jednou rozhodl skoncovat se životem skokem do jámy. Sousedé kolem ní hlídkovali, dokud se nedostal do lepšího rozpoložení. Nechtěli, aby zemřel, ale také se báli, jaký tvor by poté mohl z jámy vyjít z jiné dimenze.

Mel Waters i Art Bell upsali svůj život pátrání po dalších bezedných branách a jejich poselství. Možná nás ještě lecčíms překvapí. Prozatím se podívejte ve svém okolí po hluboké díře a zkuste do ní spustit olůvko. Pokud nedohledáte dno, víte přesně, koho máte kontaktovat.