Na okraji Nové Paky si novomanželé pronajali hospodu. Stála u silnice a plánovali ji proměnit na motorest. Nezbytná rekonstrukce běžela jak po másle. Při úpravě sálu narazili na zvláštní věc. Objevili zazděné dveře. Komůrka za nimi byla maličká. Sotva čtyři metry čtvereční. Na stole, který se tam sotva vešel, našli pod silným nánosem prachu svícen s nedohořelou silnou svící, jakousi dřevěnou tabulku s písmeny abecedy a čísly, starobylou dřevěnou slánku se ztvrdlou solí a dávno uschlou snítku čehosi, co vypadalo jako šalvěj. Jako dekorace se mohla hodit snad ta slánka, možná i svícen, nad tabulkou váhali. Spálit ji v kamnech nebo pověsit na stěnu?

Začalo to drobnostmi

Brzy po otevření motorest objevili turisté směřující do Krkonoš a na návštěvnost si provozovatelé stěžovat nemohli. Problém, kterého si ze začátku nevšímali, či mu nepřidávali důležitost, tam ale byl od prvního dne. Vlastně noci. Když ráno otevřeli, nebyly některé věci tam, kam je večer uložili. Hrnec z police stál na zemi, láhve baru přeházené, sem tam nějaká převrácená židle. Žádné pravidlo v tom nebylo a nedělo se to vše najednou. Jediné, co se opakovalo každičké ráno, byla dřevěná tabulka na zemi pod skobou ve zdi. Vyřešili to tak, že místo ní na stěnu pověsili podobiznu Krakonoše a tabulku umístili do jinak pustého výklenku. Legrační bylo, že ráno ji vždycky našli položenou lícem dolů. Vtipkovali, že za tím bude nějaký domácí skřítek, který se s její pomocí učí číst.



Smích vystřídala nervozita

Smích je přešel zhruba po měsíci. Začalo to tím, že ráno našli rozbité láhve z baru rozházené mezi stoly. Zavolali policii. Ta škodu nafotila, točila se kolem zámků dveří i oken, konstatovala, že na násilné vniknutí to nevypadá a doporučila vyměnit zámek. Když nazítří našli rozštípané dvě židle, dali na policejní radu a zámky opravdu vyměnili. Následovalo rozházené kuchyňské nádobí. Potom mouka, sůl, rýže i cukr rozsypané po podlaze. Už to nebyla legrace, spíše vztek na útoky neznámé konkurence. Za pomoci kamarádů se rozhodli pro noční hlídky. Neslyšeli, neviděli nikdy nic a nikoho. Jediné, co kromě hluku přemísťovaných věci zaznamenali, byl podivný chlad, co přicházel a následně mizel naprosto nečekaně a velmi rychle.

O tom, že v motorestu straší, si lidé v okolí začali povídat brzy. Majitelé tomu uvěřili až ve chvíli, kdy jednou pozdě večer, když už bylo dávno zavřeno, na vlastní oči viděli, jak se ten z největších hrnců sám zvedl, prolétl kuchyní a narazil do lednic naproti. Příjemné poznání to rozhodně nebylo.

Znalý inženýr Bláha

Rozhřešení přišlo nečekaně. Vzalo na sebe sportovně vyhlížejícího penzistu, který si při polívce a čekání na játra na cibulce s rýží, všiml toho, co stálo ve výklenku. Hlasitě a nadšeně zvolal: „Spiritistická tabulka!“ Bez dovolení se k ní vrhl, vzal ji do rukou a s rozjařenýma očima ji zkoumal. Slovo dalo slovo a příchozí se záhy dozvěděl, jak majitelé k tabulce přišli i to, co v komůrce, kde teď měli složené různé restaurační propriety, našli a co je vlastně od té doby trápí. Pán, který se představil jako inženýr Bláha, měl ve věci jasno hned. „Vy jste asi vypustili zavřeného ducha. Víte, ono půjde o zbloudilou duši někoho, kdo si pořád ještě nechce uvědomit, že jeho dny na tomto světě skončily. Tápe, je naštvaný, mstí se. Poslyšte, nedocházelo v tomto domě kdysi ke spiritistickým seancím?“



„Máte recht!“ pravil stařík a místní štamgast. „Vzpomínám si, že můj děda říkával, že se tomu tady dokonce říkalo U duchů. Ona totiž moje bába sem chodívala s místním spiritistickým spolkem vyvolávat duše zemřelých.“

Krásná povídačka. Ale co s tím? Inženýr Bláha měl radu po ruce. „Vraťte vše, jak bylo!“ Poslechli. Do komůrky postavili starý stůl, na něj dali svícen s bílou svíčkou, starou slánku s velkým kopečkem soli, čerstvou snítku šalvěje a samozřejmě i tu dřevěnou tabulku. Potom dveře nechali zazdít a stěnu nově vymalovat.
Od té doby měli pokoj.

Skrytý svět přírodních bytostí nás uvádí v tichý úžas nebo jej považujeme za pohádkové výmysly. Totální skeptiky přivádí k nepříčetnosti. Nenechte se znepokojit, více ZDE...