Karma nebo osud

Naši prarodiče by nám možná moudře vyložili, že to, co se nám děje, je zcela jistě náš osud. Prostě někdo přitahuje to a někdo zase něco jiného. A to, že se některé zážitky v našem životě stále opakují, je prostě také osud.

Východní náboženství pro to ale mají ještě jiný pojem – a tím je karma. Obecně můžeme říci, že se jedná o jakousi výslužku, kterou si neseme z minulých životů. Ta k nám pak může přitahovat věci negativní nebo naopak pozitivní.

Zážitky, které se stále opakují, by tak mohly působit jako určitý trest. Ostatně slýchávali jste doma také větu – co jsem komu udělala? Ve chvílích, když se vaší mamince nebo babičce lepila smůla na paty? Učení typu New age ale mluví i o trochu jiném pojetí viny. Ta nemá fungovat jako trest, ale spíše výzva, abychom si něco uvědomili a odpustili si.


CÍTÍTE VE VZTAHU NEJISTOTU? Toužíte po splynutí duší? Pomohu vám dát vše do pořádku! Nabízím precizní poradenství! Provádím vklad karet, Feng-Shui, I - Ťing i Numerologii. T. 906 701 701. Vaše Karmen


Co se pokazilo a jak to napravit

To, že se nám určité zážitky stále vracejí, nemusí být vždy proto, že bychom se v minulosti zachovali vyloženě špatně, ale třeba i proto, že jsme se nezachovali, jak jsme chtěli. Daný zážitek se nám však mohl vrýt pod kůži (přesněji řečeno do duše) a my se s tím potřebujeme vyrovnat. Pokud se nám podaří v současnosti problém zvládnout, tak jak bychom si přáli, měl by se proud opakovaní zastavit.

Zkuste malý test. Pokud se například často setkáváte s arogantními nadřízenými, kteří si na vás vybíjejí svou špatnou náladu, zkuste, až k tomu příště zase dojde, řešit situaci docela jinak než obvykle. Neříkejte si, čím jste si to zasloužili a proč zrovna vy musíte mít takovou smůlu.

Spíše si uvědomte, že jste to vy, kdo má nyní moc nad svými zážitky. Pokud se vám nechce zkusit zjistit, jaký zážitek z vašeho minulého života (ale může jít třeba i o zasutou vzpomínku z dětství) toto způsobuje, nevadí, postačí, že víte, že to, co se děje, má nějaký důvod.

To už je jenom krůček od toho, se z dané situace osvobodit, protože ať už byla minulost jakákoliv, jejím odkazem není, abyste stále trpěli, ale něco se naučili. Takže, až na vás bude zase někdo příště křičet nebo se vám bude dít jiné příkoří, dopřejte si odstup a sledujte situaci.

ENERGIE BAREV. Máš prasklou auru, slep si jí. Legendární „hláška“ z filmu Perníková věž navedla mnoho diváků k tomu, aby zapátrali v tom, o čem se vlastně hovoří. Aura nás provází každým dnem a s trochou tréninku ji může odhalit i laické oko. Víte, jakou barvu vyzařujete a troufnete si nahlédnout do pestré palety svého okolí?

Už v tu chvíli si uvědomíte, že toto nemusí být vaše současnost, že už jste dále. Že tento zážitek již nepotřebujete. Možná pak dotyčné stručně požádáte, aby si na vás nevyléval vztek nebo začnete empaticky vyzvídat, co se mu děje, že se tak chová. Každopádně už nebudete oběť, které se to děje, ale spolutvůrce, a to je velká změna.

Stání na hanbě a odpouštění

A tím se dostáváte k tomu nejdůležitějšímu – odpouštění. Říká se, chybovat je lidské a odpouštět božské. A je na tom hodně pravdy. Vina však může být často uložená tak hluboko, že vlastně ani nevíte, co byste si měli odpustit, nebo co byste měli odpustit někomu dalšímu.

Před vámi se navíc může vynořit hned několik barikád. Tak předně nás často doma či přes televizní obrazovku vedou k tomu, že trestat je lepší než odpouštět, že sebeláska je zločin a s láskou obecně bychom měli šetřit. Často se objeví strach, zda vůbec je možné odpouštět, když nemáte všechny informace, a když je máte, zase váháte, jaké jsou hranice odpouštění. Zda to není příliš troufalé, příliš samolibé, příliš velikášské, prostě příliš…. Z těch příliš by se dalo i zbláznit, ale dokud doopravdy neodpustíte, koloběh opakování mizerných zážitku se nezastaví. A co se týká těch hranic – má vesmír nějaké hranice? Tak proč by je mělo mít odpouštění?