Home - Články - Statek, který nebyl

Statek, který nebyl

vloženo 23. 2. 2016

Statek, který nebyl

Jsou věci, které vysvětlit nelze. Patří mezi ně i procházení krátkodobými tunely do minulosti. Věda to vysvětlit nedokáže a průniky zakřiveným časoprostorem zůstávají pořád ještě spíše v oblasti sci-fi. Přesto existují příběhy, o kterých neradno pochybovat. Takové, jako je tento.



Za všechno může navigace. Krám, který nás trápil celých deset dnů našeho putování po francouzském Languedocu. Ani dávní Albigenští by nás do horoucích pekel nezavedli tak často, jako ona. No a na vině byl také Standa. Můj manžel. Tahal mne po penzionech na venkově. Přitom moc dobře věděl, jak všechnu tu havěť v podobě slípek, hus a kachen pod nohama nesnáším a z těch vůní domova se mi dělá zle. Jenže on tvrdil, že takto nás jídlo a nocleh vyjde mnohem levněji a za ušetřené peníze si mohu koupit, co budu chtít. Tak jsem se skřípěním zubů souhlasila.

Hostina v Auberge de coq

Onoho večera nás cestou do Narbonne naše naprosto hloupá navigace zavedla do vsi, jejíž název jsem se ani nesnažila zapamatovat. Jak se jmenoval zájezdní hostince, se mi ale do paměti vrylo. Auberge de coq. Tedy, jak říkal Standa, Zájezdní hostinec u kohouta. Divné bylo, že se k němu nedalo dojet autem. Od silnice k němu vedla jen polní cesta, a protože se Standa bál o podvozek našeho vozu, nechali jsme auto stát kousek od statku.



Ano, spíše než penzion to připomínalo statek. Cestou přes rozlehlý dvůr jsem s ohrnutým nosem dávala pozor, kam šlapu, ale vnitřek mi doslova učaroval. Naprosto stylová síň se starým nábytkem. Dokonce nechyběl veliký krb s kotlíkem nad plamenem, ve kterém cosi bublalo. Iluzi čehosi starého doplňoval i fakt, že se svítilo petrolejkami a svícemi. Asi jim nešel proud. Statkář a selka, či kdo to byl, mohli také od minuty zahrát komparz nějakého historického filmu. Ale večeře byla naprosto skvělá. Fantastická, řekla bych. Paštika, čerstvé bagety, slepičí vývar, hovězí plátky s chřestem, sýry a víno, až jsem se začala bát, co nás ty lukulské hody budou stát. Přejedená, ale naprosto spokojená jsem padla do postele a usnula dřív, než Standa venku vykouřil cigaretu.

Poslední ráno hostince

Ráno jsme si ještě dali snídani, ve které nechyběla omeleta z ranní snůšky i čerstvě nadojené mléko a já málem spadla ze židle, když nám hostinský přinesl účet. Za vše chtěl doslova pár franků! Což ale byla malá potíž. Nakonec ale nabízenou padesátieurovku bez reptání a s díky přijal. Udělali jsme si ještě pár fotek a manžel nezapomněl vyfotit i ceduli s označením obce. Cestou dál mne sice tak trochu hanba fackovala a manželovi jsem říkala, že jsme toho dobrého muže podle všeho vzali na hůl. Odpověděl ale, že to byl stejně podivín, co neví, že Francie už dávno přešla na eura a že mu to při zpáteční cestě vynahradíme.
 


Jenže! Nevynahradili. Potíž už byla jen tu vesnici najít. Navigace už tou dobou přestala spolupracovat nadobro, a tak pomohla podrobná mapa, kterou jsme si později koupili v Montpellier. Ves jsme po tradičním bloudění našli, byla nám povědomá, ale Zájezdní hostinec u kohouta ne a ne najít. Buďto Standova francouzština nebyla na takové úrovni, jak jsem si myslela, anebo jsme řízením osudu zavítali do jiné obce stejného jména. Až nějaký starý děda si vzpomněl, že stavení s takovým názvem ve vesnici kdysi stávalo, ještě za dětství jeho táty, ale už tehdy bylo dávno opuštěné a k tomu ještě záhy stejně lehlo popelem! Zkrátka takový děda popleta.

Odjeli jsme s nepořízenou a hodně zaražení. Standa si totiž vzpomněl na fotky, které pořídil a začal je v digitálním foťáku hledat. Cedule s názvem obce tam byla, ale žádná další! Naprosto nepochopitelné!

Dědova stěží uvěřitelná historka, chybějící fotky, celá ta záhada nám ani po návratu nedala spát. Nevydržela jsem to a Standu poslala do francouzského kulturního střediska. Trvalo to nějaký ten pátek, potom ale z francouzského ministerstva turistiky přišla zpráva, že v uvedené obci skutečně zájezdní hostinec toho jména před stoletími stával, ale dávno po něm není památky! Tak to je můj příběh. Dodnes nechápu, jak jsme mohli hodovat a spát v neexistujícím hostinci, mluvit s jeho dávno mrtvými majiteli a platit jim přitom dnešními penězi. Kouzla? Čáry? Prostě záhada!

1 | 2 | 3 | 4 | 5 > >>|

NAŠI PORADCI - Vyberte si svého poradce a zavolejte mu na tel.: 906 701 701!


Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)

© 2009 - 2020 E.M.A. Europe s.r.o. Všeobecné obchodní podmínky Zpracování osobních údajů Zpracování cookies, tech. zaj. Materna, 1 min/70 Kč vč. DPH, 1sms/max. 46 Kč, Max. délka hovoru je 17 minut, Volejte (49 Kč/min) a pište (30 Kč/SMS) bez omezení! Klub Horoskop2020, PO Box 14, 110 05 Praha 05, www.ema.bz

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.