Nebožtík doplul domů
Nebožtík doplul domů
Ten příběh se odehrál za časů, kdy babičky našich babiček byly ještě dětmi. K tomu v zemi za velkou louží. Svojí výjimečností však budí údiv ještě dnes.
V té době bylo běžné, že různí kejklíři, mágové a artisté putovali od města k městečku, od štace k té další. Oblíbeni byli zejména provazochodci. Jedním z nich a známým byl i Michael Williams. Jednoho letního dne se všemi svými proprietami zavítal do tehdy nevelikého města Galveston na texaském pobřeží Mexického zálivu. Zdržel se pár dnů, vystoupení se líbila, lano natahoval stále výš. Lákalo to další návštěvníky a kasička se utěšeně plnila.
Tragický pád
Někteří tvrdí, že nečekaně zafoukal vítr, druzí zase, že na artistu vysoko nad hlavami zavolal jakýsi nezbedný kluk. Každopádně Michaelova pravá noha stoupla nečekaně do prázdna. Zrovna ve chvíli, kdy na ni přenášel celou váhu svého těla. Jistící lanko se tehdy ještě nenosilo. Lidé s otevřenou pusou sledovali marný zápas s rovnováhou a následný střemhlavý pád. Tělo za naprostého ticha upadlo přímo na gymnastické náčiní a teprve poté se ozval zděšený řev davu.
Pohřeb na městské útraty
Následky tragického pádu měly na tělo Michaela Williamse devastující účinky. Majitel místního pohřebního ústavu jen bezmocně rozhodil ruce. S tím se nedá dělat nic a rozhodně nelze při posledním rozloučení počítat s otevřenou rakví. Doporučil, aby bylo zohavené tělo položeno do zinkové truhly.
Malý problém nastal s uhrazením pohřbu. Pan Williams byl sice na jihu státu Texas známý artista, ale neměl žádné příbuzné a prostředky, které u něj našel koroner, stačily sotva na tu zinkovou rakev. Nakonec se radní usnesli, že ostatky Michaela Williamse budou pochovány na místním hřbitově na náklady obce. Náhoda tomu chtěla, že hrobník vykopal čerstvý hrob co nejblíž oceánu.
Stoletá bouře
Nedlouho po pohřbu se na městečko přihnala silná tropická bouře. Nejmenovala se nijak. Tehdy se uragánům ještě jména nedávala, pamětníci jejího řádění ji však říkali stoletá. Galveston leží na takovém úzkém pobřežním pásmu, který z jedné strany omývají vody Mexického zálivu, ze strany druhé vody Galvestonského zálivu. Oba zálivy jsou propojeny dvěma průplavy, takže je to vlastně ostrov ponechaný oceánu napospas.
Není tedy divu, že neobyčejně silná bouře s vysokými vlnami za sebou zanechala obrovskou spoušť. Městečko bylo prakticky zpustošeno. Zničen byl i místní hřbitov. Síla oceánských vod byla natolik velká, že po jejich útoku z čerstvých hrobů zmizely i rakve s nebožtíky. Oceán si s sebou vzal i zinkovou rakev s Michaelem Williamsem...
Návrat domů
Uběhlo dlouhých devět let. Jako každé jiné ráno vyrazila rybářská bárka bratrů Fourierových z přístaviště u Fortune Harbour na Ostrově Prince Edwarda, aby ve vodách zálivu Svatého Vavřince na východě Kanady rozhodila sítě. Ještě než se tak stalo, spatřil na nezvykle tiché hladině Atlantického oceánu mladší z bratrů neobvyklý předmět. Pohupoval se na vlnkách a proud ho hnal pomalu k pobřeží. Když tu věc se značným úsilím dostali na palubu a víko pozinkované bedny očistili od chaluh a přisátých korýšů, úlekem vyhekli a rychle se pokřižovali. Narazili totiž na pořád ještě dobře čitelnou destičku. Četli na ní: „Skvělý provazochodec Michael Williams, který pocházel z kanadského Souris, tragicky zahynul v Galvestonu, městečku státu Texas.“
Bratři se na sebe nevěřícně podívali. Souris ležel od jejich rybářské vesničky, co by kamenem dohodil a kousek ještě pěšky došel. Nalezenou rakev odvezli do městského přístavu a předali úřadům. Těm se podařilo zjistit, že Michael Williams se ve městě skutečně narodil a prožil v něm patnáct let svého života. Korespondence s radnicí v Galvestonu pak prozradila celý neuvěřitelný příběh. Michael Williams chtěl prostě svůj věčný sen snít doma. Aby se tam dostal, musela schránka s jeho ostatky putovat dlouhých devět let tisíce námořních mil.
Jaro je už konečně v plném proudu. Připravili jsme pro vás s předstihem Měsíční horoskop na duben, kde zjistíte vše, na co všechno se můžete v dubnu těšit! Více ZDE...
296 202 303
296 202 020
