Začátek mé cesty k tajemnu

Pamatuji si, jak mě v dětství a raném mládí magicky přitahovalo všechno tajemné a zvídavě jsem hltala knížky nebo články o nevysvětlitelných záhadách, věštění a čarování. Tehdy to pro mě bylo něco nepochopitelného, co zdánlivě nezapadalo do rámce běžného světa, ale přesto jsem tak nějak podvědomě věděla, že to není žádný výmysl a že věci mezi nebem a zemí zkrátka existují.

Tehdy jsem ještě nerozuměla tomu, jakým způsobem tyto energie fungují, proto mi připadaly trochu děsivé a strašidelné, i když mě tolik lákaly. Neznala jsem zákonitosti neviditelného světa, ale věděla jsem, že po této cestě zkrátka musím jít. Mému okolí jsem se svým dětinským nadšením pro tajemno připadala trochu směšná a nejspíš si mysleli, že mě to za pár let přejde.

Nepamatuji si už přesně, kdy přišel ten zlom a tajemné síly najednou už nebyly pouze v knížkách, ale staly se nedílnou součásti mého života. Přišlo to tak nějak postupně, skrze několik zážitků, kdy mi tyto síly ukázaly různá znamení – navenek to vypadá jako náhoda, ale kdo to už někdy zažil, ten ví. Zkrátka věci, které dávají smysl.

Kdysi v dětství jsem toužila získat nějaký tajemný zážitek, třeba spatřit ducha, anděla, vílu nebo skřítka, mít věštecký sen, ve kterém spatřím svého ženicha nebo něco alespoň trošku podobného.


Tajemné síly jsou tu všude a pořád s námi

Pak se najednou všechno změnilo, neboť jsem si uvědomila jednu důležitou věc. Tajemné síly nejsou něco, co se zjevuje pouze o půlnoci na strašidelném hradě, jsou tu totiž pořád s námi – vždy a všude! Možná je nevnímáme, ale jsou nedílnou součástí tohoto světa. Myslím si, a nejsem sama, že fungují díky přírodním zákonům, které ve své podstatě nejsou nadpřirozené, pouze naše dnešní věda je zatím ještě neobjevila.

Jakmile jsem dospěla k tomuto poznání, stala se jiná věc, která se běžně stává lidem, kteří udělají první významné krůčky na své duchovní cestě. Každodenní realita a tajuplná znamení mi začaly natolik splývat, že jsem začala ztrácet pevnou půdu pod nohama. Jak se to projevovalo? Začínala jsem vidět znamení z jiných světů i tam, kde ve skutečnosti nebyly, ztrácela se mi hranice mezi realitou, kterou vnímají ostatní „běžní“ lidé a tou, kterou jsem vnímala pouze já. Neviditelné energie jsou sice pořád s námi, ale někdy jsou chvíle, kdy je zkrátka potřeba na to příliš nemyslet, jinak se nám začne ztrácet schopnost fungovat v reálném světě. To je daň za postup kupředu na duchovní cestě.


Hlavně neztratit smysl pro realitu 

Naštěstí tato „krize“ netrvala dlouho díky jedné dobré kamarádce, která byla o hodně starší a byla mou duchovní ochránkyní. Znala to všechno z vlastní zkušenosti a věděla, že když se vám začnou otevírat brány do jiných světů, nejdůležitější je naučit se do nich nahlédnout, aniž byste ztratili smysl pro každodenní realitu. Díky ní jsem se to taky naučila a překonala jsem tuto past, která čeká na většinu hledajících na jejich cestě.

A jak jste na tom s vnímáním energie z nehmotných světů? 

Měli jste již někdy strach, abyste z toho nezešíleli? Nebo se o vás snad báli vaši blízcí? Z vlastních zkušeností mohu říct, že kontaktů s tajemnem není potřeba se obávat. Vždy se však hodí myslet na to, že základem, ve kterém je pevně ukotven váš život, je naše hmatatelná každodenní realita. Právě díky tomu, že v ní naleznete stabilitu, se budete moct zdokonalovat v chápání duchovních zákonitostí, věštění a vnímání nehmotných sil.

Pokud někde uvnitř víte, že duchovno je ta pravá cesta pro vás, nemějte obavy, těžkosti na cestě za poznáním se vám jistě povede překonat! Držím vám palce!

Vaše kartářka MONA