Tým profesora Davida Bittmana pracoval na vykopávkách severně od Jeruzaléma v oblasti Galileje. Jeho tým narazil na základy pradávného obydlí. Nic moc. Až do chvíle, kdy jeden z asistentů obejevil cosi, co kdysi muselo být nejspíš studnou. Zvláštní bylo, že byl její otvor skryt pod neprodyšnou klenbou a zasypán silnou vrstvou písku. Jak tedy studnu lidé minulosti užívali a proč k ní přístup zazdili? Dál je překvapila do skály naprosto hladce vytesaná a přesná kruhová díra o průměru devadesáti centimetrů. Hloubka se odhadnout nedala. Musela být ale obrovská, protože světlice zmizela rychle v hlubině a když se nad ní první zvědavci naklonili, viděli jen černou tmu a cítili, jak zezdola stoupá přímo mrazivý vzduch.

„Taková lednička,“ trefně pronesl jeden ze studentů, kteří Bittmanovi pomáhali. Hned také navrhl, že by se to mělo vyzkoušet. Profesor překvapivě souhlasil. „Vyzkoušet se to může. Dejte pár plechovek a lahví s vodou do vědra a na provaze o nějaký ten metr spusťte níž.“

Děsivé experimenty

Experiment s chlazením nápojů všechny vyděsil. Umělohmotné vědro znatelně vybledlo. Byl na něm nános prachu, stejně tak PET láhvích s vodou a plechovky se změnily v cosi pokrytého rzí! Vše vypadalo, jakoby to nebylo spuštěno dolů do studny před hodinou, ale před mnoha roky!



David Bittman vydal kategorický příkaz se ke studni vůbec přibližovat. Souhlasil však s dalším experimentem. Spustí dolů po laně silnou lampu. Snad jim pomůže odkrýt alespoň kousek tajemství. Nepovedlo se. Silná lampa se dostala sotva do pětimetrové hloubky, když zhasla. Vytáhli ji zpátky a znovu užasli. Zestárla. Baterky se proměnily v prach. Sklo reflektoru popraskalo. Kov zrezivěl. Vše obalil nános času!

Kolem vykopané studny natáhl profesor Bittman osobně pásku a co nejpřísněji komukoliv z expedice zakázal vkročit za ní. K tomu oznámil, že hned nazítří zajede do Jeruzaléma a neobvyklý nález neprodleně nahlásí.

Věc vzala nečekané obrátky

Stalo se. Po konzultaci v prostorách Archeologického ústavu se rozezněly telefony v řadě institucí. K vykopávkám se profesor následně nevracel sám. Doprovod mu dělal šéf ústavu a dva neznámí muži. Když dorazili na místo, viděli, že došlo k nějaké tragedii. Pár studentů nerespektovalo zákaz a vypravili se ke studni s novým experimentem. Geza Adler, drobounký a šikovný studentík třetího ročníku, přesvědčil pár přátel a nechal se spustit do studny. V pětimetrové hloubce ještě vykřikl, že vše je v pořádku, ale když ho spustili níž, odmlčel se. Rychle ho tedy vytáhly, odhadem tak ze sedmi metrů. To, co bylo přivázáno na konci silně zpuchřelého a kdysi silného lana už ale Geza Adler nebyl! Byla to jen lidská kostra ve zbytcích vetchého oblečení!



Ani ne za hodinu byl prostor obsazen izraelskými vojáky. Archeologové se museli okamžitě sbalit a byli odvezeni pryč. Z místa odvezla dvojice zvláštních expertů i oba vědce. Zamířila s nimi přímo do centrály Mosadu. Právě tam, ve zvláštním oddělení, byl později uložen spis z dalšího vyšetřování, opatřený razítkem Přísně tajné!. Mimo jiné v něm stálo, že při jednom z vyšetřujících pokusů se nechal jeden z agentů spustit do studny. Byl jen metr hluboko, když se mu udělalo špatně. Vytáhli ho. Místo pětadvacetiletého agenta před nimi stál stařík!

* * *

A studna? Tento zvláštní urychlovač času, co jiného to mohlo být, byl uzavřel v betonovém sarkofágu. Okolí obehnáno dvojitým ostnatým plotem, vše střeženo armádou...