Co nám řekl starý jalovec?

Ve velké výšce a při značné řídkosti vzduchu je ponechán mnohem více vlivům kosmických záření, než je možné pozorovat u rostlin rostoucích níže. Jalovcový kmet svými letokruhy svědčí o jediném: Kdykoliv v kosmu vybuchla supernova a bývalá hvězda zemřela v ohňostroji vodíku, jalovec na Zeravšan přestal na 15 let růst. Není sám. Takto reagují všechny rostliny na zemském povrchu, od největších sekvojí po nejmenší výhonky. Jalovec na vysoké hoře nám to jen umožnil prokázat.

Tanec stromů

Světem zní rytmus. Zpomalte své smysly na úroveň starých Entů z Tolkienova Pána prstenů a uvidíte! Lesy tančí. Nadechují se a vydechují. Napučí a splasknou, a to i v období vegetativního klidu. Je to měřitelné a je to také mnohokrát změřené. Můžeme se dohadovat o příčinách, ale nikoli o tom, jestli tento úkaz existuje.

Jakmile přejde Slunovrat, můžeme pozorovat, jak pupence určitých stromů napučí a opět se zatáhnou. Je to jakoby rašení nanečisto, které probíhá bez přítomnosti vody. Ta je stažena přes zimu v kořenech. Přesto se pupence v dvoutýdenních cyklech zvětší a opět zatáhnou. Cykly nabývání pupenů se opakují zhruba každé dva týdny, vždy když jsou tři nebeská tělesa, slunce, měsíc a určitá třetí planeta v zákrytu. Na jisté planety reagují konkrétní dřeviny, například dub reaguje na linku Měsíc – Mars, buk na linii Měsíc – Saturn, jilm reaguje na planetu Merkur, jasan na Slunce, bříza na Venuši.


Šamanské rituály

Pradávní šamani na kterémkoli kontinentě měli mnoho technik, jak dosáhnout spojení s bohy. Ve většině kultur rozeznávali síly typu jin a jang, ženskou a mužskou, Zemi a vesmír. Co znamenalo napojit se? Nebylo třeba učit se nový jazyk kosmu, ale vzpomenout si na jazyk prastarý, jehož jsme součástí, a který stále přebývá v našem vědomí. Ať už se šamani dostávali do transu tancem, půstem, nedostatkem spánku či přírodními halucinogeny, nesnažili se protknout svoje já s rytmem Země a Nebe, ale naopak uprázdnit svou bytost, rozpustit svoje ego v nesmírnosti světa. Dovednost těchto osvícených mužů a žen byla (a ještě je) tak velká, že rytmus Země slyšeli velmi zřetelně. Na to, abychom se napojili tam, kam náležíme, však nemusíme být šamani.

Základní rytmus je tep a dech. Pokud odpočíváte na břehu potoka, naslouchejte mu. Po chvíli přidejte šumění stromů, které přichází v poryvech. Šplouchání vlnek o břeh nebo o kámen. Nic není náhodné - vy se však nesnažte rozpoznat rytmy násilně. Nechte se unášet a spolehněte se, že vaše dávné já ty rytmy pozná.


Umění je esperanto přírody

Každý umělec se vyjadřuje vlastním, velmi osobitým jazykem. Od barokních mistrů k moderním jazzmannům, od Vinciho k Dalímu, každý sděluje to své. Tajemství je však v hloubce pohroužení do tvorby – a tu mají všichni umělci, dokonce i ti neuznávaní, společnou. Je možné, ba dokonce pravděpodobné, že Botticelli, Tizian nebo Michelangelo při tvorbě svých veleděl vystrkovali špičku jazyka, zapomínali na jídlo a spánek a nereagovali na oslovení, stejně jako vaše tříleté batole při stavbě písečného hradu. A co se v tento magický moment stane, vážení?

Umělec se ocitá ve změněném stavu vědomí. V transu. Ano, právě hostuje, a možná se dokonce vesele roztahuje na území, které šamani dobývají s takovým respektem, pro který nejedí, nespí, ne…požívají ani jiných požitků a týrají své tělo křepčením kolem ohně.

Tvorba budiž pochválena! Však i v tomhle jsme nejspíš nápodobou Boha Stvořitele. Jednou z největších vášní člověka je tvořit. Malovat, hrát, sestrojovat, rýsovat, stavět, šít, nafukovat, vzlétat, potápět se a putovat v udělátkách tak umných, že aby je lidský mozek vytvořil, musí se ponořit do tvůrčího transu. Tolik přemýšlíme a tolik se snažíme, až se mysl vyprázdní a – máme to! Pokud patříte k tvůrčímu pronárodu, zkuste si to.