Starozákonní andělé

Mnoho lidí si myslí, že Pentateuch, prvních pět knih Starého zákona, se přímo hemží anděly zjevujícími se spravedlivým patriarchům a věštícím prorokům. A přitom to tak není. Máme zde tři anděly, kteří přišli Abrahamovi oznámit, že se jeho ženě Sáře narodil syn jménem Izák. Pak tu jsou dva andělé, kteří navštíví Lota a jeho ženu v Sodomě před jejím zničením. Píše se i o andělu, který zápasí celou noc s Jákobem v místě zvaném Penúel, nebo o těch, které viděl, jak se pohybují nahoru po žebříku, který se tyčí mezi nebem a zemí. Ale v jiných příbězích se andělé vyskytují zřídka a často je příběh dosti vágní a není úplně jasné, co přesně se děje. Například v Abrahamově i Lotově příběhu jsou andělé popsáni jednoduše jako muži, kteří usedají k jídlu jako každý smrtelník.

Pocházejí z Íránu?

Andělé nebyli součásti židovského náboženství ještě v době po exilu - tedy poté, co se Židé vrátili ze zajetí v Babylonu kolem 450 př.n.l. Stali se jí až později, kolem 200 př.n.l., kdy se velmi často začali objevovat v židovské náboženské literatuře. Díla, jako Danielova kniha a spis Tobiášových apokryfů obsahují záhadné zmínky o andělských bytostech, která mají svá jména, zjevují se za specifických okolností a mají zavedenou vlastní hierarchii. Tyto zářící bytosti byly vypůjčené z jiné mytologie. Vše nasvědčuje tomu, že jde o „vetřelce“ dovezené z Persie.


Vliv médských kněží

Země, již dnes známe jako Írán, se na první pohled nemusí zdát jako nejpravděpodobnější kolébka andělů, ale je historickým faktem, že vyhnaní Židé byli silně vystaveni náboženským představám Peršanů, kteří v roce 539 př.n.l. dobyli Babylon. Jednalo se nejen o zoroastrismus, který přinesl prorok Zarathustra, ale i mnohem starší náboženství zvané magi, vyznávané médskou kastou kněžích na území dnešního severozápadního Íránu. Věřili v celý panteon nadpřirozených bytostí zvaných ahura, neboli "ti zářící", a daevas - ahura, které upadly v nemilost, protože se podílely na zkažení lidstva. I když bylo toto náboženství nakonec v Persii zakázáno, jeho vliv se hluboko uchytil ve víře, zvycích a rituálech zoroastrismu. Kromě toho nelze pochybovat o tom, že toto náboženství, z nějž pocházejí termíny jako magie a mág, pomohlo zakořenit mezi Židy víru v celou hierarchii andělů a také ve vojsko padlých andělů - téma, které bylo nejobšírněji rozebíráno v apokryfní knize Enochově a setkáme se s ním i ve Svitcích z Mrtvého Moře.

Bitva s odpadlíky

V obou dílech se mimo jiné vypráví o sňatcích lidských žen s anděli, kteří se vzepřeli vůli Boží, a pak plodili polobožské obří bytosti – nefily. Nefilové se nakonec obrátili proti lidem, začali je vybíjet a krom toho konzumovali vše, co bylo kolem. Hrozilo, že skončí veškerý život na Zemi, a tak se do toho vložili ti andělé, kteří zůstali loajální Bohu.


Každý z nich dostal od Pána instrukce, co mají provést s padlými anděli a jejich obřími potomky. První z jejich vůdců, Semiazas, je pověšen za nohy a jeho duše zatracena, to, co z něj zbylo, můžeme dnes vidět na obloze jako souhvězdí Orion. Druhý vůdce, Azazel, je svázán a připoután v poušti zvané Dudael, která se prý nachází kdesi v Egyptě. Nad ním se tyčí "drsná a zubatá skaliska" a tady zůstane až do dne posledního soudu, kdy bude za své hříchy uvržen do ohně. Za svou roli ve zkažení lidstva jsou zbylí padlí andělé nuceni sledovat popravu svých vlastních dětí a pak jsou vsazeni do nebeského vězení, které vypadá jako ohnivá propast.

Zrození ďábla

Azazel nakonec přežívá v mýtech a zkazkách jako „démon pouště“ a někdy je ztotožňován se samotným Satanem. Některé židovské sekty mu přinášely oběť v podobě kozla, kterého rituálně vyháněly do pouště. Mohl být právě tento akt tím, co vytvořilo představu o kozlí podobě ďábla?