Akio v japonštině znamená něco jako zářící kluk. Spíše, než dítě zářili, samo sebou štěstím, jeho rodiče. Byl doslova vymodleným a na svět přišel, když už v to jeho táta s mámou ani nedoufali. Od malička byl hýčkán, plnili mu vše, co mu na očích viděli. S ohledem na věk se chlapec zdárně vyvíjel. Rozhodně rychleji než jiné děti. Dokonale mluvil od tří let, ve čtyřech už znal spoustu znaků a zvládl i základní počty. Z toho všeho měli rodiče i širší příbuzenstvo radost. Tu kalilo jen to, co den po oslavě svých čtvrtých narozenin začal rodičům vyprávět.

Nejdříve řekl, že i když mu říkají Akio, ve skutečnosti je Tenzo. Tedy byl jím. V minulém životě! A začal přidávat podrobnosti. Žil ve vesničce Chodokubo. Jeho tatínek vlastnil malé hospodářství. Zemřel ale, když byl ještě Tenzo malý. Maminka se podruhé vdala. Svého otčíma si ovšem nijak zvlášť neužil. Na spálu totiž sám zemřel jen rok po maminčině svatbě. Bylo mu šest.

Taková neurčitá informace by sama o sobě možná nestála za řeč. Akio alias Tenzo proto přidával další a další informace. Podrobně popsal dům, ve kterém bydlel, také tváře a zevnějšek svých rodičů a s důrazem na každou maličkost dokonce vyprávěl o svém vlastním pohřbu.



Protože s těmi výmysly kluk nepřestával, rozhodli se rodiče a s nimi i pár odborníků, včetně těch ze zahraničí, ke kterým se případ donesl, že malého Akia odvezou do vesničky Chodokubo. Ukázalo se, že rodiče Tenza a jiní lidé, o kterých Akio vyprávěl, tady dříve skutečně žili.

Ve vesničce byl Akio jako doma. Celou skupinu bez jakékoliv nápovědy vedl k rodnému domu. Cestou ukázal na obchůdek, který tam prý za jeho časů nebyl, všiml si i několika stromů, co tu za života Tenza ještě určitě nerostly.

Na místě se ukázalo, že vše, o čem dříve vyprávěl, se skutečně stalo a odpovídalo pravdě. Dosvědčila to řada místních. Problém byl v tom, že nic z toho malý Akio vědět a vidět nemohl a ani zprostředkovaně se to nemohl dozvědět takříkajíc z druhé ruky! Racionálně se to prostě vysvětlit nedalo. Zvláštní také bylo, že po návštěvě vesnice mluvil chlapec o svém minulém životě stále méně a za rok o tom přestal mluvit vůbec a když mu bylo šest, o Tenzovi už nevěděl nic.



O reinkarnaci existuje spousta i odborných prací. Příběhů podobných malého Akia bylo zaznamenáno a nezávisle prověřeno víc. Cenné jsou zejména ty, které se týkají dětí. Ty méně podléhají vědomým a podvědomým iluzím a jen těžko mohly číst, či slyšet o událostech z minulosti, které samy popisovaly.

Vysvětlení? Většinová teorie mluví o tom, že když umírá lidský mozek, mizí s ním i vědomí, ztrácí se duše. Věda tomu pevně věří. Faktem ale je, že jde jen o hypotetický předpoklad a že neexistuje žádný relevantní důvod proč by vědomí nemohlo zánik mozku přežít.