Kde se vzaly Velikonoce?

Keltové slavili jarní rovnodennost týdenní slavností zvanou podle bohyně Ostary. Poznáváte kořen slova Easter, názvu anglosaských Velikonoc? Peršané slavili bohyni Ištar, no a Slované, kteří přišli později, měli Veliku noc, při níž v různých lokalitách slavili příchod bohyně Vesny, Mokoš nebo také Živy. Ke všem těmto oslavám patřily rituální ohně, snítky stromů, koupele v jarní vodě a vejce.

Mrskut neboli pomlázka

Větvičky stromů se běžně zapichovaly do pole, házely do studánek či dávaly do váz, ale jen v Čechách a nejbližším slovanském okolí se jejich význam transformoval do metličky zvané mrskut – význam je jasný, nebo také pomlázka od slova „pomladit“. Známe také názvy jako tatar, šibačka nebo žila a mnoho dalších. Pohanští předkové se mrskali speltenými proutky všichni navzájem, nejen ženské, to aby jarní síla a míza přešla do lidí a pomladila je. Zvyk se drží dodnes a největší frajeři si pletou „žilu“ ze čtyř, osmi nebo jedenácti prutů, ale to už opravdu bolí.


Voda, svatá voda

Na Velikonoční pondělí bylo zvykem u všech starých národů a pak i nadále u křesťanů skočit za úsvitu do jarní vodičky a pořádně se v ní vyráchat. Nejlépe do tekoucí, protože ta byla pokládána za zdroj síly. Během rovnodennosti získalo Slunce nad přírodou moc a naplnilo přírodu životní silou. A právě vodou ji člověk mohl načerpat. Čerstvá vodička se nosila také dobytku a drůbeži a nalévala se ke kořenům stromů v sadu. V Čechách a na Moravě se dochoval zvyk polévání mládenců. Původ má v tomto vodním rituálu, ale se staletími získal další význam: Polévají se chlapci a muži, kteří dorazí na koledu odpoledne – po dvanácté hodině. A to proto, aby za rok přišli dřív a nezaspali.

Kraslice jako vyznání

Proč se obarveným vajíčkům říká kraslice? Podle červené barvy. Původní kraslice byly totiž jen a pouze červené a podle nich se také říkalo velikonočnímu pondělku Červené pondělí. Ve starých slovanských jazycích (a v ruštině dodnes) se červená barva, symbol lásky a života, nazývala „krásná“. Pokud dala dívka po mrskačce koledníkovi červenou kraslici, znamenalo to, že opětuje jeho city a že on má naději. Někdy také dívky vázaly chlapcům rudé stuhy na pomlázku. Postupem času vznikly i jiné barevné varianty kraslic. Žlutá prý znamenala odmítnutí, modrá naději, zelená přátelství. Dnes už nikdo poselství barev nesleduje, kraslice jsou spíš krajovými uměleckými díly. Vy však můžete nový poznatek využít a obdarovat koledníky tajným vzkazem podle barvy.


Vyhánění zlých duchů

I to se dělalo na svátek Ostary nebo na Velikou noc. A jak? Koledníci chodili s řehtačkami a bylo je sakra slyšet. Řehtačka jako rituální nástroj existovala dávno před tím, než byla vystavěna první zvonice a ulit první zvon. Její klapavý zvuk měl vypudit temné duchy, kteří náleželi zimnímu období, pryč z domu. Ještě větší sílu měl společný rituální oheň. Slované i Keltové měli v roce osm ohňových svátků podle přírodních cyklů. Toto byl jeden z nich. V ohni se pálila všechna vymetená špína a nepotřebné věci, aby se dům očistil. Skákalo se přes něj, aby posvátný dým okouřil každého člověka a vyhnal duchy, nemoce a chmury i z něj. Staří lidé a miminka, co nemohli sami skočit, se okuřovali alespoň hořící větvičkou. Od posvátného ohně se zapalovaly nové svíce, které se donesly do domu, založil se jimi nový oheň v topeništi a pak se rozestavěly na stůl a okna pro ochranu domova.

Celé Velikonoční svátky počínaje čtyřicetidenním půstem přes Květnou neděli až po Boží hod velikonoční, který znamená vzkříšení, jsou křesťanské. Jen to tajemné pondělí je pohanské. Zapustilo v naší tradici tak pevný kořen, že vydrželo všechny režimy.