Původ a význam Beltainu

Beltain (nebo Beltane) je jeden z nejvýznamnějších svátků keltského a pohanského kalendáře. Tradičně se slaví 1. května, ale oslavy začínají už v předvečer, tedy 30. dubna, kdy se podle staré víry svět lidí a duchů nebezpečně přibližuje. Tento čas oslavuje zrození nové životní síly – plodnost země, rozkvět přírody a příchod teplých dní.

Slovo Beltain pochází z keltského výrazu bel-teinn, což znamená "světelný oheň" nebo také "ohňová svatba". Oheň hrál hlavní roli – symbolizoval Slunce, ochraňoval před zlými silami a podporoval růst a plodnost. Byl vnímán jako most mezi světy – mezi tím, co žije, a tím, co se teprve rodí.

Oheň, tanec a rituály: Jak se slaví Beltain

Oheň byl a je srdcem Beltainu. Keltové zapalovali obrovské posvátné ohně, často dvojité, a lidé i dobytek mezi nimi procházeli, aby se očistili a zajistili si ochranu i zdraví na další rok. Tančilo se bosky kolem ohně, zpívalo, pilo a radovalo.

Tanec měl hlubší význam – symbolizoval kroužení života, spojení nebe a země, muže a ženy. Někde se kolem ohně stavěl i májový strom ozdobený stuhami a květinami – předchůdce našich dnešních májek.

Lidé zdobili své domy větvemi květin, hlavně hlohem, symbolem lásky a ochrany. Přinášeli dary bohům – potraviny, pivo, mléko – a modlili se za úrodu, zdraví a štěstí. Beltain byl svátkem nejen těla, ale i duše.

Beltain, pálení čarodějnic a české tradice

V českých zemích se noc z 30. dubna na 1. května pojí hlavně s pálením čarodějnic. I když dnes tuto tradici vnímáme spíše jako lidovou slavnost, její kořeny sahají hluboko do předkřesťanských pohanských obřadů. Původně šlo o rituální ochranu před zlými silami – hranice a ohně měly očistit vesnici, odehnat temné bytosti a přivolat plodnost přírody i lidí.

Stejně jako v Beltainu šlo o oslavu života, začátku nové fáze, ochranu a podporu přírodních cyklů. Dnes, když zapalujeme vatry a tančíme kolem ohňů, navazujeme – možná nevědomky – na tisíciletou tradici, která oslavuje zázrak života.

Beltain ve světě

Beltain nebyl výsadou jen keltských oblastí. V Německu se podobný svátek nazývá Walpurgisnacht – Valpuržina noc – a slaví se také 30. dubna ohni, tanci a magickými rituály. Na severu Evropy lidé vítali jaro ohnivými slavnostmi, na jihu Evropy probíhaly květinové průvody a slavnosti lásky.

V moderní době je Beltain znovuobjeven hlavně v pohanských a wiccanských komunitách. Je považován za čas, kdy se příroda a magie prolínají nejhlouběji, a kdy se rituály zaměřují na lásku, obnovu, očistu a sílu.

Beltain a magie podle Wiccy a moderních tradic

V rámci Kola roku, které sleduje pohyb přírody a energií, je Beltain jedním z nejmocnějších svátků. Patří mezi čtyři hlavní body roku spolu s Imbolcem, Lughnasadem a Samhainem. Pro wiccanské čarodějky a čaroděje je to čas rituálů lásky, plodnosti, ochrany a vnitřního propojení se zemí.

Dorothy Morrison, významná autorka moderní magie, popisuje Beltain jako okamžik, kdy sexuální a tvořivá energie proudí nejsilněji. Je to doba, kdy se příroda miluje – a my s ní. V rituálech se často pracuje se svícemi, květinami, pentakly a přírodními symboly, které podtrhují propojení všech živlů.

Proč slavit Beltain i dnes?

Beltain nás učí vrátit se k radosti z prostého bytí. Připomíná, že tělo je dar, dotek je požehnání a že smyslnost je součástí naší duchovní podstaty. Učí nás vážit si přírody, svého života a vztahů, které nám dávají sílu.

Ať už tedy 30. dubna zapálíte oheň, pověsíte květinový věnec na dveře, obejmete strom, nebo si jen sednete pod noční oblohu a poděkujete za všechno, co vám život dává, oslavíte Beltain. Oslavíte sebe. A příslib nového začátku.