První křesťané Velikonoce neslavili. Dodržovali, stejně jako Židé, svátek Pesach, avšak Římané, v touze oddělit křesťanství od jeho židovských kořenů se rozhodli naroubovat na něj oslavu bohyně plodnosti Ostary. Její svátek probíhal při jarní rovnodennosti, která ohlašovala příchod jara a také přechod do znamení Berana, jež je v astrologických kruzích pokládáno mimo jiné za znamení oběti.

Beran a Kristus

Křesťané považují berana, jehož Abraham obětoval místo svého syna Izáka, za předzvěst sebeobětování Ježíše, které se odehrálo o nějakých 2 000 let později. Co křesťané většinou netuší, je, že Abraham žil v astrologickém věku Berana (2339 - 179 př. n. l.). Žádný div pak není fakt, že ukřižování Ježíše se podle tradice odehrálo v období, kdy je slunce ve Skopci. Také není žádná náhoda, že se Velikonoce neslaví v určitý pevně daný den, ale Nikajský koncil v roce 325 určil, že to bude vždy první neděle po úplňku, který nastane po jarní rovnodennosti. Určitým způsobem může jít také o odkaz na ženský aspekt Luny, která v úplňku představuje protiváhu Slunce, tradičně pokládaného za mužský symbol.

Výpočet data Velikonoc je každopádně poměrně složitou kalkulací, která kombinuje lunární a solární kalendář. Z toho je zřetelné, že Velikonoce jsou založeny spíše na astronomických událostech, než na skutečném datu ukřižování a vzkříšení.


Znovuzrození po celém světě

Příběh znovuzrození Božího syna je tak pouze variací prastarého mýtu o boji světla s temnotou, kdy jarní rovnodennost znamená, že v bitvě sil smrti a zániku a zrození a života nastala rovnováha. Toto soupeření uvádí do pohybu všechny vesmírné cykly a probouzí k životu spirituální síly. Ve starém Egyptě byl znám mýtus o bohu Usirem, který, stejně jako Ježíš, vstal z mrtvých. Tato událost byla pochopitelně připomínána v období, které zhruba odpovídalo Velikonocím. Symbolem tohoto znovuzrození je Sfinga v Gíze, která v den jarní rovnodennosti hledí přesně na bod, kde vychází slunce.

Mayové si zase vyprávěli pověst o bohu kukuřice jménem Hun Hunahpu. Ten byl rovněž vzkříšen během jarní rovnodennosti. Podobným způsobem se navrací, Quetzocoatl, opeřený had, když na jarní rovnodennost slunce osvítí všech devět stupňů pyramidy v mexickém Chichen Itza. Hra světla a stínů vytvoří dokonalou iluzi opeřeného hada plazícího se na vrchol pyramidy. Staří Řekové zase věřili, že populární bůh Dionýsos se po vleklém utrpení během zimy na jaře konečně zbavil svých bolestí. A Persefona, dcera bohyně úrody Demeter a manželka Háda, vládce podsvětí, prý zase vždy na jarní rovnodennost získala povolení na půl roku opustit podzemní říši svého chotě a na půl roku se navrátit ke své matce.


Indrův návrat na trůn

Působivý chrámový komplex Angor Wat v Kambodži je rovněž zasvěcen jarní rovnodennosti a ve svých útrobách skrývá zobrazení scény z hinduistického mýtu o stloukání mléčného moře. Jde o pověst, kde spolu soupeří božské a démonické bytosti, které se přetahují o obřího hada. A právě během jarní rovnodennosti jsou jejich síly vyrovnané. Po lítém boji plném intrik získávají bohové elixír nesmrtelnosti a daří se jim zahnat démony zpět do podsvětí. Božský vládce Indra se poté vrací na svůj nebeský trůn, což v podstatě představuje symbolické vzkříšení.

Šance na nový začátek

Vidíme tedy, že mýtus o jarním vzkříšení je rozšířený po celém světě, protože solární cyklus je jev, který se dotýká všech. Nezáleží na tom, zda Velikonoce oslavíte v křesťanském, mayském či indickém stylu. Důležité je uvědomit si příležitost, kterou přináší ohnivé znamení Berana – možnost zapomenout na to, co bylo a pustit se něčeho nového, využít očistnou i tvořivou sílu ohnivého elementu a duchovní sílu znamení Skopce.