Jako každý keltský svátek začínal vpředvečer slavného dne, tedy přesně 30. dubna. Připomíná vám to něco? Ano, tolik „profláklé“ čarodějnice, které se ve zkreslené podobě slaví dodnes. My vlastně slavíme jen povrch celé věci, vzpomínku na publikum, které dříve oslavovalo ten skutečný magický svátek. Díky církvi jsme si zapamatovali jen to, že na kopcích se scházely mladé dívky a pálily ohně, konaly tak zvaný sabat. Tak to prezentovala inkvizice a tak zjednodušeně nám to ve vzpomínce zůstalo. Svátek je samozřejmě mnohem hlubší a krásnější.

Belenův posvátný oheň

To, co vadilo inkvizici, byly oslavy původního svátku, kterých se krátce po oficiálním přijetí křesťanství lidé v Čechách nechtěli vzdát. Byl to největší lidová slavnost a k novým obřadům ještě nepřilnuli. Po půl roce vlády tmy a zimy vítali lidé světlo, slunce, jaro a život. Ohně na kopcích měly za úkol odstranit svým světlem z lidí, zvířat i polí vše temné a chmurné, vyhnat smrt. Beltain znamená „Belenův oheň“.

Bůh Belen měl požehnat všemu živému, aby se milovalo a množilo, aby dobytek měl mláďata, pole úrodu a rod co nejvíce potomků, protože v tom byla jeho síla. Samozřejmě se svátku účastnili všichni, nejen dívky a ženy, ale i muži, starci a děti. Skoky přes oheň měly zajistit, aby vliv posvátného ohně opravdu vstoupil do člověka. Belen svým ohněm žehnal vztahům, proto muži a ženy odcházeli přímo od ohně do lesů pod posvátné stromy, kde milováním zpečetili svou lásku a věřili, že právě posvátná noc dá jejich vztahům plody. Na tělesné lásce nebylo v hlavách lidí nic zakázaného, naopak to byla činnost, která je bohy požehnaná. Zde má původ slavný Máchův 1. máj. Je to tradice, která je nám stále blízká, ačkoliv většinou nevíme proč.


Obětní koláč

V hluboce předkřesťanských časech patřily u Keltů k tomuto svátku i lidské oběti. Na rozdíl od povídaček to však byly oběti dobrovolné. Jeden člen rodu obětoval svůj život, aby ostatní byli požehnáni a mohli přežít na tváři Země navždy. Jak tento obřad probíhal? Ženy upekly velký koláč, kolem něhož se vešlo dokola několik lidí. Byli to muži, kteří byli připraveni k posvátné oběti. Kdesi v koláči byla zapečena mince, tak zvaná keltská duhovka, případně keltská skleněná perla. Kdo si ukousl takto označené sousto, byl určen k oběti.

Rituální způsob usmrcení byl trojí: Probodnutím, utopením a oběšením, aby svou oběť dostaly všechny tři hlavní živly: země, voda a vzduch. (Oheň byl v jiné kategorii, neboť se musel rozdělat a jeho prostřednictvím se ctili bohové.) Samozřejmě chápeme oběť jako barbarský zvyk, ale jeho dobrovolnost ukazuje i vznešenost oběti: Dát vlastní život za ostatní, se mnou spřízněné. Však také Keltové znali od Římanů příběh Ježíše a sami ho nazývali „nejvyšším druidem“. Měli ho ve velké úctě.

Vítejte tedy se starými Kelty začátek slunečné části roku, příchod lásky, světla a množení. Zapalte svíci, rozdělejte oheň, milujte se se svou láskou. A mějte na paměti, že důvody těchto oslav jsou veskrze oslavou života, nikoli temnou magií.